Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Milá Sáro,

dlouho jsem Tě neviděla a moc se mi stýská. Prázdniny byly pěkné, ale bez Tebe to prostě nebylo ono. Jednou, když jsem byla s kamarády na fotbalovém hřišti, přijel tam chlapík z místního autoservisu a sháněl někoho, kdo umí nějaký cizí jazyk. Jelikož jsem byla jediná, kdo mluví anglicky a lehce i francouzsky, šla jsem k němu. On mi představil dva francouzské chlapce, kterým se nedaleko rozbilo auto, a tak čekali, než jim ho zmiňovaný automechanik opraví.

Jeden z nich, dvacetiletý Dominiq, měl polodlouhé blonďaté vlasy, pronikavé modré oči a krásný úsměv. Jeho postava byla menšího vzrůstu, avšak sportovní a vypracovaná. Ten druhý, sedmnáctiletý Pierre, byl také menší svalnaté postavy. Jeho vlasy měly havraní černou barvu a oči byly jako dva čokoládové bonbony. Na první pohled mohly člověka zaujmout jeho úzké, ale přesto výrazné rty.

Stále si něco zapisovali do deníčku - byly to zážitky, které na své cestě po Evropě zažili. Oba byli velmi přátelské povahy a měli odvahu se učit česky. Sice jim to moc nešlo, ale jejich pokusy o krátký rozhovor v naší řeči byly vtipné. Když jsme si nerozuměli anglicky, mluvili jsme francouzsky a dokonce mě i něco nového z jejich mateřštiny naučili a pochválili moji výslovnost. Strávili jsme spolu krásné tři dny, na které nikdy nezapomenu. Doteď si s nimi píšu emaily.

Už se těším, až se zase uvidíme a vyměníme si další zážitky.

S láskou Tvoje Tereza