Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vážený Mistře, Williame Shakespeare.

Dovoluji si Vám se vší úctou, kterou k Vám chovám, napsat dopis. Píši Vám z doby vzdálené několik staletí a Vaše díla jsou pořád špičkou dramatu. I přes ta všechna staletí přetrvala a jsou milována lidmi všech generací.

Ve Vašich dílech je i přes všechnu tragičnost jakési kouzlo, které člověku zamotá mysl. Proč ale zrovna tragické konce? Zažil jste snad ve svém životě mnoho smutku a potřeboval jste ho sdělit světu? Proč jste nenechal mladou a vášnivou lásku Romea a Julie žít? Možná proto, abyste ukázal hořkost lásky a lidské nenávisti, kterou napraví až smrt? Nebo Vás v životě odmítla Vaše láska a Vy jste nemohl potěšení ze vzájemného milování dopřát ani Vašim postavám? Možná jste je stvořil, aby trpěli za Vás, dal jste do nich své emoce a bylo Vám pak lépe? Zemřela Vám snad rodina, že ubohý Hamlet musel čelit vraždě svého otce? Možná.

Vaše díla nejsou originální, troufnu si říct, že existují i daleko propracovanější příběhy, ale přesto jste Vy na vrcholu a Vaše hry žijí věčně. Je to snad nějaké kouzlo, že jste z lásky dospívajících lidí trvající tři dny udělal ten největší milostný příběh, který zná celý svět a všechny uchvátil? Vaše postavy v sobě nesou hořkost a krutost života, ale i potěšení a lásku, která je silnější než smrt. Člověk by si myslel, že lidé spíše budou utíkat do příběhů a her se šťastným koncem a budou se v nich ztrácet, aby nemuseli myslet na svůj vlastní život, který ve většině případů není ideální. Nejvíce mě to udivuje u lidí ve Vaší době. Trpěli, ale šli se podívat na hru, kde trpí někdo jiný. Možná v tom je princip toho, že jste tak oblíbený. Lidé vidí něco, co je v jejich životě nereálné; až na tu smrt, kterou rozhodně nešetříte. Každá Vaše postava jako by vážně žila, jako by to byl nějaký Váš známý, který ale bude trpět za Vás. Možná Vaše hry dávají lidem ponaučení, že zlo je potrestáno a lidská nenávist je bez hranic, avšak špatně skončí.

Na jednu stranu mi přijdou Vaše díla naprosto geniální, ale na tu druhou nechápu proč, protože mi nepřipadají ničím originální. Mám z Vás velmi rozporuplné pocity. To ale nemění nic na tom, že génius Vašich rozměrů se již na světě nenarodí.

Se vší úctou a poklonou se s Vámi loučím.