Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Milý Viktore,

Váš život, dílo a hlavně osobnost mě zaujala natolik, že jsem se rozhodla Vám napsat dopis. Mám na srdci dost věcí, které Vám chci sdělit. Vím, že jste zastáncem otevřenosti a vyjádření vlastního názoru, tak se i já budu snažit psát neformálně, otevřeně a bez zbytečných obalů.

V první řadě chci říct, že Vám děkuji a zároveň Vás obdivuji, že jste se rozhodl být spisovatelem, i přestože jste vystudoval práva. Šel jste za svým snem a myslím, že jste zanechal velký odkaz pro další generace. Obdiv Vám jistě náleží i za Vaši politickou činnost a odboj proti rakouské nadvládě. Podle mě není lehké sebrat veškerou odvahu a říci to, co si myslí všichni ostatní, ale bojí se to vyslovit. Nelitoval jste však poté své volby, když jste trávil dva roky za mřížemi vězení? Doufám, že ne.

Nicméně, hlavní důvod, proč Vám píši, je Vaše dílo. Jste součástí generace tzv. buřičů, se kterými já osobně velice sympatizuji, ať už jde o způsob života, určitou rebelii nebo kritiku společnosti v jejich dílech. A právě k Vám si dovoluji říct, že jsou mé sympatie největší.

Vaše díla vedou k zamyšlení, což je myslím nejdůležitější a není tomu jinak ani u známého dramatu Zmoudření Dona Quijota. Srážkou reality s iluzemi jste u mě jako u snílka a věčného optimisty vyvolal jisté pochyby. Chápu Váš záměr otevřít oči zasněnému hrdinovi, avšak dovedením ho k poznání pravého života jste jej zabil. Quijote žil pouze iluzemi a tím, že jste mu je vzal, sebral jste mu i smysl života. Nebylo mu předtím lépe? Žijeme i my život v nesmyslných iluzích?

Zdrceného hrdinu jste poslal do záhuby stejně jako obyvatele města Hameln. Ti si to na druhou stranu od Dona Quijota dle mého názoru jednoznačně zasloužili. Město prorostlé lžemi, přeplněné zlými a sobeckými lidmi, kde se najdou sotva tři dobráci, je smutné a deprimující. Všichni, myslím, dobře pochopili, že jste kritizoval společnost své doby, ale chtěl jste je jenom potrestat, nebo jste doufal, že všichni naleznou lepší život v zemi sedmihradské?

Na závěr Vám chci napsat pár slov ohledně vlastenectví. Nežil jste v lehké době, ba naopak žil jste v té nejhorší - válečné. Svojí básní Země mluví jste vyvolal silné emoce a sílu v lidech před sto lety a myslím, že i dnes.
Stal jste se národním básníkem a zanechal jste spousty řádků k zamyšlení mnoha dalším generacím. Vážím si Vaší práce!