Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vážený pane Sartre,

vím, že Váš literární talent je nesporný a hlavně díky němu se Vám dostalo všeobecné známosti, leč toto není důvodem toho, proč Vám píši. Tím je totiž Vaše osobnost, či spíše konkrétně Vaše jednání v mnoha situacích. Jistě by se našly některé činy, na něž nejste hrdý a které také v očích ostatních mohou vyvolat spíše negativní emoce směrem k Vaší osobě, ale kdo z lidí má skutečně právo soudit? Ráda bych proto ocenila Vaše skutky, jež mne oslovily a zdají se mi nejvýznamnějšími, přičemž v této době mají stále svou aktuálnost.

Nejvíce bych vyzdvihla Vaši odhodlanost, která číší nejen z Vašich děl, nýbrž i právě z Vašeho konání. Díky tomu, že jste si vždy stál za svým, stal jste se pro mě tím největším vzorem, což je věc, jež současnému světu zřejmě nejvíce chybí.

Například jste se významně soustředil a tak podpořil alžírské imigranty, kteří jsou nyní čím dál tím více aktuálním tématem, což lidé ve Vaší vlasti moc dobře ví, ale reagují stejně jako před padesáti lety, a to xenofobií. Skoro jako kdyby si vůbec neuvědomovali, že existuje něco takového, jako je globalizace. Odvážil jste se čelit všem předsudkům, přestože celý národ měl na věc odlišný názor. Odmítl jste se smířit s kompromisem, který by pro vás byl spíše porážkou, a tvrdě jste obhajoval svůj názor a pomáhal těm "špatným". Lidem dnes skutečná odvaha chybí, pokud za nimi nestojí i mnoho dalších ze stáda. Vy jste kolem sebe měl jen hrstku přátel, s nimiž jste tvořil velmi vizionářskou avantgardní skupinu. A že je průkopníků, jako jste Vy, potřeba! Vyrukovali jste s "nově objeveným" filosofickým směrem, tedy spíše s jeho definicí, což ovšem vyvolalo zájem veřejnosti o Vaši osobu. A všichni víme, jak jsou tyto "drobnosti" důležité.

Váš ojedinělý přístup jakožto autora k tomuto povolání je jedinečný a velmi zodpovědný, což nemalou měrou přispělo k Vaší publicitě, jež je tolik potřebná a jen díky níž jsem vůbec dostala šanci se o Vás dozvědět, což je věc, která na mě bude mít vliv až do konce života.

Nyní mohu jen doufat, že Vaše poselství nezemře s naší generací a že Vaše práce bude mít použitelnost ještě alespoň několik desetiletí. Ale i kdybyste se nakonec stal zapomenutým spisovatelem, Váš vliv by stejně přetrvával, byť nevědomky. Jste vskutku osudovým člověkem.

S úctou

Kristýna Josrová