Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

vím, že od mého posledního dopisu neuplynulo mnoho času – 2 dny, ale sám nejlépe víš, jak rychle ubíhá čas, když jsi v centru dění.
O víkendu jsem byla na fotbale. To bylo něco! Takovou atmosféru jsem za sedm let pravidelných návštěv ještě nezažila. Byla jsem naprosto unesena.
I když mi trochu mou náladu kazili na můj vkus moc rozvášnění fanoušci, které nerozveselil fotbal jako takový, spíš alkohol, kterým se značně posilňovali. Však víš, jak tyhle rádoby fanoušky nesnáším.
Po skončení fotbalu, kdy "můj" Baníček zaslouženě vyhrál, jsem se proplétala davem, abych se dostavila včas na smluvené místo, kde na mě čekala Lenka (to je ta, kterou bytostně nesnášíš). Ale nebylo mi toho dopřáno. Vrazila jsem totiž do neznámé osoby, která potom, když jsme se na sebe podívali, už tak neznámá nebyla. Byl to ON.
Najednou byl tady. Po týdnech tzv. náhod, kdy jsem se HO snažila potkat, stál přede mnou. Bylo vidět, že byl překvapený, stejně jako já.
Ani nevím, jak dlouho jsme tam stáli, v tu chvíli mi bylo jedno, že brzdíme "provoz", že se na nás všichni dívají, já totiž vnímala jen JEHO!
Myslím, že je zbytečné Ti psát, co bylo dál. Myslím, že se natolik známe, abys věděl i z mých pár řádek, jak je to vážné!

Páčko Verunka