Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Milý člověče,

nevím, jestli si na mě ještě pamatuješ, ale doufám, že i když už nemůžeme být spolu, alespoň občas si na mne vzpomeneš. I já na tebe často myslím a přemýšlím, jak se asi máš.

Den, kdy jsem tebe a tvoji rodinu uviděl poprvé, si pamatuji, jako by to bylo včera. Zrovna jsem se s bráškou pral o bačkoru, když vtom mě někdo zatahal za ocásek. Neboj, nebolelo to. Byly to tvé děti, které si se mnou chtěly hrát. Všichni jsme byli moc šťastní. Potom jste mi kolem krku uvázali nějakou šňůrku a na provázku jste si mě odvedli pryč. Dovedli jste si mě do vašeho a pak i mého domova. Ze začátku jsem nevěděl, jak to u vás chodí, a proto jsem několikrát rozkousal boty, udělal loužičku nebo pošlapal koberec, ale vy jste se na mě nikdy nezlobili, nikdy. Měl jsem tvé děti moc rád.

Najednou jste se ale s tou paní, co s námi bydlela, začali hádat a já dostal strach. Bál jsem se o tebe. Nemohl jsem nechat dopustit, aby ti někdo ublížil. Naštěstí se ta paní odstěhovala, bohužel ale i s tvými dětmi. Strašně se mi po nich stýskalo, byly moc fajn. Ale ty jsi zůstal se mnou, a to pro mě bylo nejdůležitější.

Nikdy jsem nechápal ten jeden divný den v roce, kdy stál vedle mého pelíšku strom a pod ním jsem vždy cítil něco dobrého. Nevím, proč to vy, lidé, děláte, ale líbilo se mi to. V tomto čase jsme také jedli plno barevných sucharů, které mi vždycky slepily pusu. Pořádně jsme ztloustli a ty jsi mě potom vzal na hodně dlouhou procházku. Byl jsi mým nejlepším přítelem.

Když jsi pak jednou ráno odcházel pryč, ani ve snu by mě nenapadlo, že tě vidím naposledy. Já blázen si myslel, že když ti dám pusu, sním tebou připravené jídlo a chvíli počkám, zase se vrátíš. Čekal jsem. Byla už tma a tys pořád nešel. Abys věděl, tak ani loužičku jsem neudělal, i když jsem chtěl. S prázdným žaludkem jsem usnul a myslel, že tě něco zdrželo. Pořád jsem doufal. Ráno mě vzbudila nějaká ošklivá paní a chtěla mě vzít na provázek. Nediv se mi, ale nemohl jsem ji nechat jen tak se vloupat do našeho bytu. Musel jsem ji postrašit. Postrašit, aby se lekla a utekla. Ona opravdu odešla. Ale ty jsi pořád nešel.

Doma jsem ale sám nebyl dlouho. K večeru přišel nějaký zlý pán a začal na mě křičet. Bál jsem se, že ti něco udělal a kousl jsem ho. Začal mě bít. Bránil jsem se, ale pak už jsem neměl sílu, byl jsem hladový. Dal mi na čumák něco železného, bylo to nepříjemné, a svázal mi nohy. Bál jsem se o tebe. Co když ti udělal to stejné? Tam, kam mě odvezl, to je hrozné. Nechodí se mnou na procházky, jak jsem na to byl zvyklý, a proto často stávám u dveří a kňučím, nechápe to a vždy do mě kopne. S jídlem na tom zase tak špatně nejsem. Nedostávám je sice od něj, ale občas si ulovím nějakou myšku. Naschvál jsem mu rozkousal všechny boty, ale on místo toho, aby mě vyhodil, zbil mě. Také jsem zjistil, na co nosí okolo pasu to lano, bije mě jím. Neboj, moc to nebolí.

Asi si to ale zasloužím, jsem zlý pes a on mě chce jen vychovat. Každý večer na tebe myslím, když se koukám na nebe a doufám, že mě seshora hlídáš. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím, jsem slabý. Snad se brzy shledáme.

Zdraví tě,

Tvůj nejlepší přítel

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/listy/list-cloveku.html