Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Můj jediný a milovaný,

je to už skoro rok od našeho posledního setkání, ale až teď jsem se odhodlala ti napsat pár řádků vzpomínek.

Pamatuješ, jak jsme byli o prázdninách u moře? Dováděli jsme ve vodě, leželi na horkém písku, nahřívali se a opalovali. Ty si mi láskyplně natíral záda krémem, abych se nespálila jako loni. Večery jsme trávili na hotelovém pokoji, zachumlaní do peřin s miskou křupek a koukali na chorvatskou TV, nebo jen usínali ve slastném objetí. Krásné to bylo i na místním plážovém baru, kde jsme popíjeli to úžasné mojito, pamatuješ? Chvílemi jsi to s alkoholem trochu přeháněl, ale já to omlouvala, alespoň že byla zábava. To jsem ale netušila, že to byla naše poslední dovolená.

Tvoje pozdní příchody z práce domů byly stále častější, a i když se mi nezdály, nechtěla jsem se hádat, abys neměl pocit, že Ti nevěřím. Omyl!

Jak si mi to jen mohl udělat? Vím, že jsem křičela, nadávala, brečela a rozbila naše oblíbené hrnečky, ale ublížil jsi mi. Zbořil jsi všechny naše plány do budoucna, sny a přání, které jsme měli. Jen kvůli ní.

Kde jsi? Která mi tě ukradla? Každý večer uléhám sama do chladné postele, je mi smutno, stýská se mi. Ráno mě nikdo neprobouzí polibkem jako pohádkovou Růženku, nikdo mi nepřináší romantickou snídani do postele. Cítím se prázdná, opuštěná, mrtvá... Jsem uzavřená mezi čtyři holé stěny, které se zmenšují a já nemám kam utéct, kam se schovat. V slzách usínám, se slzami se probouzím.

Musím už končit, přišla sestřička a zhasíná mi lampičku - tak, jak to dělá už tři čtvrtě roku. Dnes to ale dělá naposled, zítra ji bude zhasínat někomu jinému, protože já tu už nebudu..nikdy...

V mém srdci zůstaneš navždy.