Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vážený velikáne mezi spisovateli, Jane Amosi Komenský,

jak se máš v tom ráji, kde každý je dobrákem, kde všeho je dosti? Že bys konečně našel místo, kde ani Ty růžové brýle nepotřebuješ? Přála bych Ti to, avšak musím se Ti přiznat - já Tvůj Labyrint světa a ráj srdce ještě nečetla. I přesto si díky paní učitelce dokáži živě představit, co brýle ukazují. Neodolala jsem.

Na měsíc jsem si brýle od Mámení vypůjčila. Najednou se žilo jako v pohádce, kde Sněhurka nekousla do otráveného jablka, kde se Šípková Růženka nepíchla o trn a kde nebyla žádná tříhlavá saň, co by stála o princeznu. Svět byl jako jeden velký ráj, avšak co by řekl Tvůj kolega Dante na to, že by každý vlastník růžových brýlí patřil do ráje? Ne, nebylo by to spravedlivé.

Znám lidi, co hledají život vystřižený z románu Jane Austenové, nebo svět fantazie s upíry a vlkodlaky. Promiň, i když jednou se se Stephenií Meyerovou i Ty přeci jen setkáš. Jsou tu ale i tací, kteří touží po dobrodružství, co prožil Robinson Crusoe. Uznávám, že nemusí být vše podle shakespearovské tragédie, ale vidět všechno růžově mi měsíc stačilo. Uvědomila jsem si totiž, že i přestože jsem se dívala na svět skrz brýle a opravdu mi správně přiléhaly, ostatní lidé žijí v realitě, provázejí je Všudybud a Mámení a proplétají se nekonečným labyrintem, jemuž se jednou nevyhnu ani já. Proto Tě prosím, zahoď navždy ty růžové brýle! Vždyť, jak jsi sám řekl: "Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče."

Pozdravuj všechny ve spisovatelském ráji a doufej, že někdy se k té Tvé knize dostanu i já.

Z reálného světa zdraví

Ta, co Mámení vrátila růžové brýle