Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Drahý Pátku,

rád bych se Ti omluvil, ale nenapadá mě žádná vhodná omluva. Mé chování bylo neomluvitelné. Jediné co můžu říci na svou obhajobu je, že jsem byl příliš času sám. Hýčkal jsem si svou samotu. Ne že bych ji vyhledával. Ale byla tady a já se nebránil. Stále sám. Nikde nikdo. Nikoho jsem nehledal. Nestěžoval jsem si na svůj osud. Přirovnával jsem se k poutníkům a středověkým rytířům. Čelil jsem sám svému osudu. Náhle ses objevil. Nikým nezván, přesto vítán. Přišel jsi odnikud. Zjevil ses jako duch a byl jsi stále vedle mě. Najednou jsem nebyl sám. Spojoval nás stejný osud. Nejdříve nezvyk. Poté úleva. Náhlé zjištění, že nejsem sám. Měl jsem přítele, na kterého jsem se mohl v nouzi obrátit. Všední věci již nebyly tak obyčejné. Svět mi přišel veselejší. Na mé tváří se po dlouhé době objevil úsměv. Rád jsem Tě vítal na mém prahu a když jsi odcházel, jako by něco ze mě odešlo s Tebou. Přepadla mě prázdnota a úzkost, že opět budu sám. Snad zlá předtucha. Jenže teď by to bylo horší. Zvykl jsem si, že tu jsi. Umírám bolestí, když si vzpomenu, jak jsem na Tebe křičel. Srdce mi krvácí. Dal bych cokoliv na tomhle světě, abych vrátil ten okamžik a mohl ho změnit. Nebránil ses mému křiku, nechal jsi mě v nevědomosti a odešel jsi. Proč jen ses nebránil? Proč jsi odešel? Snad jsi věděl, co se stane? Proč jsi nebojoval o svůj život? Nechal jsi mě tu samotného. To je trest, který jsi mi neúmyslně dal. Nechci ti nic vyčítat. Měl jsem být s Tebou, hlídat každý Tvůj krok. Pomohl bych Ti. Nebyl bys sám. Postavil by ses svému osudu. Takhle jsi byl na svůj boj sám. Mnou zklamán. Moje vina mě užírá. Měl jsem být po Tvém boku. Tohle nemá omluvu. Musím se s tím vyrovnat a žít dál. Odcházím s bolestí na duši, ale ještě víc na srdci. Ač hledám svou samotu, dávnou přítelkyni, nemohu ji naleznout. Všude Tě vidím. Všude Tě hledám. Stále mi chybíš. Pokud můžeš, odpusť mi. Sbohem příteli.

Robinson