Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

říká se, že každá životní zkušenost je nesdělitelná. Určitě jsem si několikrát během studia na střední škole vzpomněla na Vaše rady a ponaučení. Tehdy jsem ale nad vším mávla rukou se slovy "vždyť to tak hrozné být nemůže". Ale opak je pravdou.

První měsíc po usednutí do nové lavice jsem si připadala, jak kdybych do takové školy vůbec nepatřila a občas i se slzami v očích vzpomínala na všechno hezké, co se v uplynulých devíti měsících přihodilo, jak vše šlo "jako po másle" a hlavně kolik skvělých lidí jsem kolem sebe měla. Příliš pozdě si člověk začne všeho vážit. Možná až tehdy, kdy to ztratí.

Tenkrát, když jsem všechny ty lidi - ať už kamarády, učitele nebo nepřátele - potkávala každý den, neuvědomovala jsem si, že jsou pro mě všechno, co v tu chvíli mám. Asi mi ještě chvilku potrvá, než si zvyknu na nový kolektiv, třídu, okolí... I když si určitě každý z nás občas na nějakého toho učitele za zády zanadával, postěžoval či povyhrožoval, vzpomínky nám na jeho obličej, milá slova a nenápadnou pomoc při zkoušení zůstanou do té doby, než se prostřídají s dalšími. Neznamená totiž, že základní školou končí všechno krásné. Ba možná naopak. Všechno hezké může teprve začít. Až budu odcházet na vysokou školu a třeba psát podobný dopis nynější třídní profesorce, budu stejně vzpomínat na kantory na gymnáziu. Vždyť dobrou vlastností každého konce je, že slibuje začátek něčeho dalšího.

Závěrem dopisu je rozhodně mou milou povinností Vám poděkovat za Vaši přízeň, neuvěřitelnou trpělivost a ochotu nám všem pomoci probojovat se k novému cíli.

S pozdravem...