Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

píši Ti, protože je mi smutno a chce se mi brečet. Nevím, co se to se mnou v poslední době děje, ale normální stav to jistě nebude. I ta poslední špetka chuti "něco" dělat, jakoby se rozpustila jak pára nad hrncem. Víš, já vlastně ani nevím, co bych Ti měla psát. Inspirace nepřichází a mozek jen tupě naráží o stěny mé lebky. A studené ruce mi vskutku té trošky optimismu nepřidají.
Musím si Ti malinko postěžovat, protože když to nenapíši teď, tak už nikdy. Opravdu se mi stýská od té doby, co sis tak nenadále sbalila kufry a prostě odjela! A mohla jsi napsat. Alespoň pár řádek. Ne, protože jsem to já, ale sestra má všechno vědět! Nic Ti nevyčítám, to se pleteš, ale chápej ... teď zrovinka nenacházím ten správný výraz. Jak bych se jen mohla správně vyjádřit? Takhle: nemám vůbec radost z toho, že jsi pryč, ba mě to přímo TOČÍ. Tak dost, Urbanová! Přestaň si hrát na drsňačku! Sama dobře víš, že taková nejsi. To slovo jsem vůbec nechtěla napsat. Já... víš ... nic se mi nedaří a nějak nemám ani snahu to napravovat.
Řekni to radši rovnou, že jsi to vzdala, zabalila a fertig! Nezdá se Ti, že je na to trochu brzo? Myslím si, že to odnáší zrovna ti nesprávní lidé. Jestlipak už jsi viděla tu dívku od vedle? Jakpak by ano! Nějaký čas ji pozoruji, ta holka na tom není opravdu moc dobře. Cítím, že má velké problémy. Často slyším přes zeď, jak hystericky kope do nábytku a dávivě kašle, až mi z toho vstávají chlupy na těle a potom...ticho. Přála bych Ti slyšet to ticho, ve kterém bezpečně rozpoznám tlukot jejího srdce. Sestřičko, ona potřebuje pomoc. Dávno bych jí pomohla, ale jsem na to bohužel krátká. Sama to neumím. Nezná Tě. Dovol jí, třeba jen na chvíli, změnit to. Já vím, že to dokážeš. Právě proto jsem také na Tebe tak pyšná.
Nechci Ti lichotit kvůli tomu, aby ses vrátila. Copak si už nevzpomínáš, jak nám spolu bylo dobře?! Kulturo, ti lidé tě potřebují. Nežijí. Nemají se rádi a já se jen dívám, jak se stávají mnohem sobečtějšími a nerudnými.
Já miluji Tvoje syny a dcerky. Jestli to nevidíš, nebo nechceš vidět, tak to je mi moc líto. Krása kvete ze štěstí. Chceš, aby ze mě byla šeredka šeredná a nakonec zůstala na ocet?! Bez nich nemohu být šťastná. To, co mi dávají, se nedá nahradit ničím.
Vyprávění Tvé nejmladší holčičky Hudby pění v žilách krev, rozpoutává nekonečné vášně, dojímá k slzám, hladí i zraňuje a zanechává v člověku takový pocit, který mi nepřísluší vyjadřovat slovy. Ani to neumím. A Tvá starší Kniha? Myslím, že bývá velmi podceňována. Jednou mi vyprávěla příběh o Sophiině volbě. Nevím, jestli jsi ho slyšela také, ale to, co ve mně zanechal ještě dlouho poté... Máš-li dlouhou chvíli, nech si ho od Knihy vyprávět. Tento příběh je působivější než tisíce dokumentů a spisů. Hltala jsem každé její slovo a na úplném konci mě v krku pálil pláč a na jazyk se dral otazník. Jen otazník, prostý otazník.
Svět není hezký a má-li být ještě ošklivější, potom jdi a víc se nevracej. Nevěřím, že bys byla schopná to udělat. Na to tě znám moc dobře. Miluješ lidi a oni milují Tebe. Možná to nedávají tak okatě najevo, ale je to tak.
Nechci Tě znepokojovat chmurnými zprávami a předzvěstmi, které jsou ještě mlhavé a velmi nejisté, ale dovolila bych si tvrdit, že se již pomalu, ale jistě hlásí o slovo. Ber to jako takové malé varování. Bojím se o Tebe. Byla bych ráda, kdyby to bylo jen mylné tušení. Mám strach o Tvůj život. Vím, jsi bojovnice s velkým charisma, ale někdy i méně je více. Rozhodně přemýšlej o mých slovech. Věřím, že s Tvým zánikem by tento svět neměl dlouhého trvání.
Ale nyní obraťme list a zanechme neveselých slov. Na závěr mého dopisu Tě chci požádat: Ať už byly Tvé důvody k odchodu jakékoliv, vrať se zpět. Když už ne kvůli mně, alespoň kvůli té nešťastné dívce, o které jsem Ti vyprávěla. Odhoď stranou zášť či snad zklamání, nebo ať už cítíš cokoliv, nechce se mi věřit, že to nepřejde. Tahle osůbka, co Ti právě smolí dopis, to ještě netuší, ale kdyby Tě neměla, stala by se z ní dávno troska, která je sama, úplně sama.

S láskou Tě zdraví,

Mirka

PS: To, co si přeješ, je jen kousek před Tebou. Stačí natáhnout ruku.