Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Začalo to vlastně v 50. letech 20. století, kdy se objevili první počítače. Tyto stroje, obvykle velké jako místnost, fungující na děrné štítky, však sloužili lidem pro výzkumy, výpočty a nové, nepoznané věci. Tenkrát ještě počítače byly nejlepším přítelem člověka, protože otevíraly nové obzory. Netvrdím, že dnes již pro tyto účely neslouží, ale přece jen je zde něco jiného.

Tato technika samozřejmě za řadu let pokročila. Miniaturizace již postihla i tento průmysl, a tak dnes již asi počítač velký jako byt neuvidíme. Zato téměř v každé rodině je dnes normální mít jeden počítač. Ale jsou i domácnosti, kde je normální mít třeba i pět počítačů. Proč? Je to taková nutnost? Možná je to jen lidmi. Lidé si pořizují počítače nové, výkonnější, ale proč? Možná jen chtějí své sousedy, známé či přátele jen tak zdravě vytočit, lehce se nad nimi povyšovat tím, že mají na víc, že jsou lepší. Myslím, že je to v lidském mozku zabudované už od nepaměti tak trochu někoho poštuchovat. A tak lidé zasedají za své počítače a dělají jim od rána do večera společnost.

Lidé se tak stále honí za lepším a výkonnějším počítačem. A je zde právě jeden fakt, který jim to usnadňuje - cena. Zdá se mi, že řemeslná kvalita a trvanlivost hardware nejsou pro zákazníky rozhodujícím faktorem. Kvalitní a trvanlivé počítače již nemají nárok ve srovnání s levnou a masovou produkcí z Asie. Doba, kdy lidé milovali trvanlivé výrobky, je pryč. Nyní je třeba, aby bylo vše nové a pokud možno levné. Technologie se prudce vyvíjí a tempo inovací se téměř blíží módě. K čemu je třeba kvalitně vyrobený mobil, který vydrží fungovat deset let? Když jsem používal pět let starý (a perfektně funkční) mobil, stával jsem se cílem posměchu okolí. Marně jsem argumentoval tím, že mi plně stačí a že je v plné kondici. Vše marné, nebyl jsem prostě "cool". A o to taky tak trochu jde. Nebo k čemu je vám plně funkční, impozantní tiskárna z roku 1982, když se dnes pro ní nedá koupit náplň? Nehledě na to, že se ani nedá připojit k novému počítači, protože pro ní prostě není na počítači vyveden port. Je to paradoxní, ale máme, co jsme chtěli. Počítače nás svým způsobem ovládají, ale my se bez nich neobejdeme.

Počítač je pro nás slabostí. Opečováváme jej, obdivujeme jej - je tak trochu již našim jediným přítelem, který nás snáší za každých okolností, ten který nás dokáže "pochopit"... Ale co když nás zradí? Bez varování nás opustí a my jej musíme opravovat. Je to to nejhorší, co se může stát - těch nervů co to stojí. Člověku je téměř do pláče. Lidé to berou hůř, než kdyby se stalo něco nepříjemného nejlepšímu příteli. Ale přitom je to jen počítač, neživý, bez duše, bez charakteru, není ani schopen komunikovat - nic. Počítače nás mají omotané kolem prstu. Jen si vzpomeňte...kolikrát už vás počítač zklamal, zradil, jaké nám dělá naschvály a jak je nespolehlivý. Je to taková "temná strana" počítačů. Možná že je to jen evoluce a odklon od spolehlivosti k módním a levným technologiím je v pořádku. Ale co mě děsí, je fakt, že zatímco děrné štítky z 50. let lze stále přehrát, levné CD a DVD média těžko uchovají cenná data po stejnou dobu. Pak se možná zamyslíme, zda bylo opravdu dobré zaměřit se na levné technologie a ty spolehlivé nechat "vyhynout".

K čemu vlastně počítač využívat? K psaní, hledání informací a k dalšímu. Hodně diskutovanou aktivitou u počítače je hraní her. Zcela běžně jsou rodiče strašeni odborníky: Hraní her snižuje ochotu dětí číst! Děti nečtou, jen hrají, to omezuje jejich fantazie a schopnosti vyjadřovat se. Odborníci také velmi rádi mlčí o pozitivních efektech, jako je nárůst obecné inteligence, schopnost chápat vztahy, využívat mozek při myšlení a podobně. O tom se nemluví, není divu, je sobota večer a děti jsou zavřeni v pokoji, rodiče u televize a tam jim moderátor vykreslí hororovou představu o tom, jak se (jinak hodné) děti dostanou do reality her a co nevidět vyběhnou z pokoje s motorovou pilou v ruce. Téma násilí ve hrách je složité, ale určitě nemůžeme svádět násilí na nějakou hru - je to nesmysl. Celkově je ale hraní na počítači právě tou věcí, na kterou jsem v úvodu myslel. To je to jiné, k čemu se dříve PC nepoužívali, a to je to proč jsme na počítačích tolik závislí. Jsme tak tedy přáteli svých počítačů, protože ty jsou rády, že je každý den "provětráváme", že do nich pustíme tu životadárnou energii.

Člověk by si měl uvědomit, kde jsou meze. Neměl by si od počítačů nechávat "poroučet", neměl by se jim podřizovat, ale zároveň vím, že počítače jsou nedílnou součástí života a že bez nich by nefungovala řada věcí a asi bychom se neměli tak, jak se máme.