Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tématem této eseje je etika a náboženství s pohledem na lidské klonování. V první části eseje se zaměřím na definici klonování a historii, v její další části rozeberu klonování z hlediska náboženské perspektivy a lidské důstojnosti.

Klonování se může jevit jako nová technika ke stvoření lidského života. Podle běžné definice je klonování vytváření geneticky identické kopie jedince označované pojmem klon. Klonování dnes zastává velmi důležitou úlohu v zemědělství a biotechnologických oborech.

Člověk se pokoušel o klonování již od počátku devatenáctého století roubováním rostlin. Klonováním živočichů se vědci zabývají již přes padesát let.
Američané Robert Briggs a Thomas King pracovali pro Ústav výzkumu rakoviny ve Filadelfii. V roce 1952 provedli experiment reprodukce žáby, která by byla identickou kopií svých rodičů. Naklonovaný pulec se však dál nevyvíjel, a pokus selhal.
První klonování se povedlo v roce 1981 Karlovi Illmenseeovi a Peteru Hoopeovi, kdy se jim pomocí klonovací techniky podařilo vypěstovat tři zdravé myši. Tento pokus se však nepodařil zopakovat, a později byl projekt s klonováním zpochybněn.
Další, avšak úspěšný pokus o klonování byl proveden v roce 1986 S.M.Willadsenem, kdy podobným principem naklonoval ovci.
O deset let později se 5. července 1996 britským vědcům pod vedením profesora Iana Welmuta podařilo přivést na svět prvního savce, ovečku Dolly. Podle údajů se Dolly narodila předčasně stará, což také bylo důvodem její pozdější smrti. Trpěla anomálií chromozomů a zánětlivým onemocněním kloubů. Mnohem závažnější byla plicní infekce, na níž Dolly později podlehla. Ovce byla utracena na svátek svatého Valentýna ve věku nedožitých sedmi let. Tělo slavné Dolly dostali do rukou preparátoři, kteří jej vycpali a vystavili veřejnosti.

Od objevu DNA v padesátých letech a od stvoření Dolly byla možnost klonování lidí hlavním tématem diskusí po celém světě. Většina lékařských expertů, filozofů a nábožensky založených lidí si myslí, že klonování lidí by mělo být zakázáno, jelikož je to proti lidské důstojnosti a pobuřuje věřící lidi.

Náboženství je součástí našich životů po mnohá staletí. V dnešní době tvoří pro většinu lidí důležitou oblast jejich života. Je více než jasné, že klonování, které má tolik morálních dilemat, nemůže zůstat stranou pro žádnou církvi.

Klonování člověka je jakýsi způsob hraní si na Boha, jelikož netvoří soulad s přirozeným řádem stvoření. Pohled na problematiku klonování z hlediska křesťanství, islámu, judaismu a dalších náboženství je založen na jejich víře. Tím se myslí, že by si lidé neměli zahrávat a ničit Boží plány, protože on je ten, kdo vytváří svět. Různá náboženství mají různé pohledy na klonování, proto v rámci každé víry existují rozdíly v názorech. Ne všechna náboženství vidí proces klonování ve stejném světle. Většina z nich doporučuje omezit nebo dokonce klonování zakázat.

Podle ortodoxní křesťanské církve je klonování přidání jakési "třetí strany" k narození dítěte. Život začíná od početí a každý takto počatý život má právo na vlastní život. Uvádí se, že pokud je dítě klonováno, tak není produktem lásky, ale produktem vědeckého řízení. Křesťanství je v zásadě proti klonování lidských bytostí. Někteří křesťané uvádějí, že by nevadilo, kdyby klonování bylo použito pro lékařské účely, aby se mohly léčit některé nemoci, ale nemohou morálně akceptovat klonování lidí. Křesťan k dané problematice přistupuje s bázní před Hospodinem. Kristus má ve všem absolutní přednost, proto všechny zásluhy připadají na stvořitele světa - Boha.

Nyní přejdeme k názorům judaismu vůči klonování. Je obecně známo, že je povoleno porušit jakýkoliv židovský zákon k zachráně života člověka. Takže i když budeme předpokládat, že klonování by mohlo být zakázáno, bylo by možné jej použít k lékařským účelům, převážně k záchraně života nemocného. Plný status lidské bytosti není přítomen v momentu oplození, naopak je velmi silně propagována povinnost chránit narozený život. V židovství platí, že narození dítěte je vždy vzato pozitivně bez ohledu na to, jakým způsobem je dítě přivedeno na svět. Rabíni schválili umělé oplodnění, oplodnění in vitro, a dokonce i použití darovaných vajíček a spermií. Všechny tyto metody volají po vytvoření naprosto jedinečné lidské bytosti s pomocí genetického materiálu muže a ženy jakožto rodičů.

Poslední náboženský pohled na klonování, jenž bych chtěla v této eseji zmínit, je pohled islámu. Korán praví, že člověk je stvořen v nejdokonalejší podobě, ale je možné na jeho těle vykonávat různé operace, pokud s tím on sám nebo jeho rodina souhlasí. Islám reprodukční klonování zcela odsuzuje. Terapeutické klonování může být za určitých okolností povoleno s účelem dobrého úmyslu, a to pro záchranu zdraví.

Klonování je poměrně univerzální a sofistikovaný problém. Tento problém má značně dlouhou historii. Klonování získalo mnoho příznivců a mnoho odpůrců, jejichž výroky jsou založeny na velkém množství různých důvodů. Je nelehké tvrdit, že klonování by mohlo hrát důležitou roli ve vývoji genetiky a mohlo by být velkou pomocí pro lékařské použití, ale na druhé straně této záležitosti stojí zásadní morální a psychologické problémy, jež nemohou zůstat stranou. Klonování lze proto považovat za útoky na lidskou důstojnost, náboženské předpisy a přesvědčení. Klonování může vést k rozvoji genetického onemocnění nebo jiných zdravotních problémů. V současnosti by tudíž mělo být klonování maximálně omezeno a klonování lidí by mělo být zakázané alespoň do té doby, dokud tento proces nebude dostatečně prostudován.