Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vypráví se, že před dvěma a půl tisíci lety nazvali Pythagorovi žáci svého učitele moudrým člověkem. Pythagoras jim na to odpověděl, že není moudrý (sofos), ale pouhý milovník moudrosti (filosofos) a stal se tak prvním člověkem, který použil slovo filosofie.

Od dob Pythagora se význam tohoto slova značně posunul. Každý dnes má svou životní "filosofii" neboli způsob, jakým přistupuje k řešení problémů a jakým se dívá na svět. Za filosofy jsou pak považováni vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří se zabývají složitými teoriemi a snaží se proniknout do spletitých textů. Filosofie je dnes něčím, co se učí, ne něčím, co se žije.

Vrátíme-li se však k původnímu významu slova, musíme si uvědomit, že filosofie je především stezkou, po níž lze kráčet životem. Jeden z největších filosofů všech dob, Siddhártha Gautama, známější pod jménem Buddha, formuloval při vytváření nauky, kterou dnes nazýváme buddhismus, čtyři vznešené pravdy, které zněly:

1. Bolest existuje.
2. Bolest má příčinu a tou příčinou je touha po pomíjivých věcech.
3. Bolest lze odstranit.
4. K odstranění bolesti vede Osmerá ušlechtilá stezka, která má následující části: správné mínění, správný úmysl, správná řeč, správné jednání, správný způsob života, správné úsilí, správná pozornost, správná koncentrace.

Přečteme-li si tyto čtyři body, nenalezneme v nich nic, nad čím by bylo potřeba dlouze přemítat. Podobně přímí jsou filosofové z celého světa - římští stoikové, řecký Sokrates, čínský Konfucius a mnoho dalších. Samozřejmě v rámci všech filosofických směrů najdeme obsáhlé a těžko pochopitelné texty. Neexistuje ale proud, jehož cílem by byly výhradně intelektuální hříčky typu "Achilles nemůže předhonit želvu, dostane-li želva při startu náskok". Cílem klasické filosofie je nalezení nadčasových hodnot a jejich zavedení do běžného života, rozvíjení lidských ctností a hledání soužití člověka s přírodou.

Jak tedy lze přenést filosofii do běžného života? Výše uvedené čtyři vznešené pravdy jsou více než jasným návodem, neboť správné jednání či správné myšlení nejsou žádné záhadné pojmy, pod kterými by si kdokoliv nedokázal něco představit. Obdobných "návodů" ale samozřejmě existuje víc. Každý z velkých filosofů se ubíral vlastním směrem a ve svých dílech zanechal stopy, podle nichž jej může kdokoliv následovat.

Nejzávažnější otázka ovšem zatím zůstává nezodpovězena: Proč se vůbec snažit zavádět do svého života něco jako filosofie? Každá z filosofických stezek, ať už má původ na západě nebo východě, vyžaduje překonávání sebe sama a usilovnou práci při utváření vlastního nitra. Proč se něčím takovým namáhat v době materialismu, kdy si lidstvo na spoustu otázek dokáže odpovědět vědou? Dnes už "víme", že nás nestvořil Bůh, ale že jsme se vyvinuli z opic. "Víme", že milovat znamená jen si trochu chemicky podráždit mozek. A taky "víme", že po smrti už není nic, protože naše fyzické tělo zaniká a jelikož nic jiného než hmotu neznáme, máme pocit, že nic jiného ani neexistuje.

Právě materialismus moderní doby je ale největším důvodem, proč se vracet ke klasické filosofii - filosofii, která se žila, ne učila. Ztráta hodnot, které s sebou filosofie přináší, je pro lidskou společnost velmi bolestná. Není náhodou, že právě v novověku, kdy víra v nesmrtelnou duši ustupovala vědě, se odehrála největší zvěrstva v dějinách lidstva v podobě krvavých válek, vyhlazování celých národů a zacházení s lidskými bytostmi hůře, než by si většina starověkých lidí dovolila zacházet se svým zvířetem. Není ani náhoda, že právě v této době, a ne žádné jiné, vzrostl počet sebevražd a rozšířilo se užívání drog.

Klasická filosofie přináší člověku nádherné vědomí vlastní nesmrtelnosti, vědomí, že jeho existence má smysl. Učí člověka nejen přežívat, ale také žít.

Ovšem, víra v nesmrtelnou duši je nepodložená. Člověku snažícímu se zavést do svého života filosofické ideály se může stát, že se bude celý život snažit překonávat sebe sama, krotit své vášně a negativní emoce, aby po své fyzické smrti zanikl přesně tak, jak tvrdí materialismus.

Materialistickému člověku se ale může stát, že prožije svůj život ve víře, že nic nemá smysl, že jedinou jeho životní povinností je vydělat si na sebe, zabezpečit svou rodinu a příležitostně se pobavit. A v okamžiku smrti zjistí, že jeho cesta nekončí, ale pokračuje, a že právě promarnil několik let určených ke sbírání zkušeností a učení se.

Obě věci jsou možné. Existenci duše nelze dokázat ani vyvrátit. Pak by se ale každý měl sám sebe zeptat: Chci prožít svůj život jako trochu chytřejší opice, nebo jako nesmrtelná bytost s úžasným potenciálem, který je teprve třeba rozvinout?