Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Královská koruna značí moc, jednotu, ale také vítězství. Stejnou korunou mezi teologickými disciplínami je pro mě biblistika.
Protože je tou, která se dotýká a zastřešuje mnoho jiných teologických disciplín, má moc - je disciplínou, o kterou se mnozí teologové opírají, sjednocuje a hovoří o největším vítězství v dějinách lidstva, což považuji za nejzásadnější objev v mém životě.

O tomto vítězství života nad smrtí a hříchem můžeme mluvit také jako o vzniku křesťanství, neboť oním Životem je Kristus. Mnohými oslavován, jinými zatracen.
Je křesťanství nové náboženství lidí, kteří následují Krista - pravdu samotnou? Nebo se jedná spíše o zfanatizované společenství bláznů, kteří uvěřili bludům?

Já si myslím, že křesťanství v jakémkoliv názoru - ať kladném, či záporném - formuje dějiny nazývané příhodně po Kristu tak i tak. To, že to bylo společenství požehnané a plodné, nám ukazuje jeho rozmach a rychlé šíření této radostné zvěsti nejen v zemích Evropy. Toto velevyslanectví ukazuje mně, stejně jako světu, že je vždy aktuální a že teologie, která vyvěrá v duši člověka, si najde cestu ke komukoliv.

Korunami mučedníků nesené a ovocem oplývající živé společenství nazýváme církví. Jako jedna, svatá a všeobecná, putující a vítězná, tělo, jehož hlavou je sám Kristus, jeho nevěsta, jdoucí mu naproti, Matka... Stejně jako křesťanství byla mnohdy odsouzena, avšak jako nepřítel vědy, pokroku a revoluce.
V současnosti je diskutována nejen řehole a celibát, ale i restituce a mnohá nepřátelství vůči církvi z hlediska závisti a nenávisti. Na druhé straně stojí dialog a misijní činnost, které v církvi fungují již od dob prvních apoštolů a jejich nástupců, kteří církev věrně vedou navzdory světským královstvím, což považuji za nesmírné bohatství pro všechny lidi bez rozdílu. Církev má vždy otevřenou náruč a přijímá hledající i marnotratné syny.

Při slavení slavností se sejde lid a společně oslavují, pak přijdou domů a z této oslavy, z tohoto setkání, žijí další měsíce. Když se v dnešním církevním prostředí setká lid k oslavě, je to většinou masová událost CSM, festivaly, konference...
Po návratu z takových setkání nejsou absolutně vůbec schopni to, co se naučili a co načerpali, aplikovat do všedního života, a to chci změnit. Myslím si, že právě v místní církvi-farnosti by měl být vidět život lidí, nikoliv angažovanost pouze stále stejných lidí. Zapojit by se měli i ti, kteří při těch největších slavnostech, aby se blýskli, zazpívají, modlí se litanie, ale vše bez ducha, bez účasti na životě farnosti... Proto se domnívám, že církev celkově by se měla zaměřit na své základní jednotky. Problém je v lidech a na církvi je, aby je skrze kvalitní pastýře/ katechety učila a vychovávala k větší pokoře a aktivitě.

V poslední době ve vedlejší obci nechal pan farář spolu s věřícími postavit kříž jako symbol naděje a poselství světu pro budoucnost. Tento kříž nazvali Pandemický, to proto, že mnoho lidí je paralyzováno nejen důsledky nemoci COVID-19, ale také strachem, úzkostmi nebo beznadějí. Nápis, který je vytesán do mramoru, zní: "Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět." (Jan 16,33)
Líbí se mi angažovanost místní církve, to, jak v ní lidé opravdu žijí, že i v době útlumu a zákazů se v ní neustále něco děje, ale hlavně to povzbuzení pro ostatní i nevěřící lidi, tak jako říká Kristus: "VZCHOPTE SE!"

Tak tedy vstaňme, vzchopme se, vždyť On je ten Vítěz, On je Král, který kraluje nad světem navěky a my jsme jeho lid - křesťané v církvi, která putuje, která hledá své limity a stále se zlepšuje. Spolu zvítězíme!