Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jarní měsíce byly vždy považovány za čas lásky. Snad je to probouzející se přírodou, rozkvetlými květinami nebo prosluněnými dny, které budí v lidech touhu po lásce. Květen inspiroval i řadu spisovatelů k napsání příběhů a románů o lásce. A co teprve básníci!?
Láska - kouzelné slůvko, které jsme si zvykli tak často používat, a přece si jen málokdo z nás dokáže představit, jak velkou má moc.
Je to nenahraditelný pocit, který nás nutí jednat tak, že to sami nedokážeme pochopit ani odůvodnit. Láska přichází bez zaklepání a odemyká nám dveře do lepšího světa, ve kterém si všímáme nových věcí, jež jsme dříve bez zastavení míjeli. Otevírá nám oči, ale zároveň nás učí snít. Najednou začneme o všem více přemýšlet.
Láska má mnoho odstínů, ale snad tím nejpevnějším poutem je spjata matka se svým dítětem. To je láska na celý život, vztah, který nepřemůže ani smrt. Už v době, kdy děťátko roste pod srdcem své maminky, stávají se z těch dvou spojenci, kteří se o sebe budou vzájemně opírat po celý život. A i přesto, že za těch pár roků poznají nejedno zklamání, prohru i neúspěch, vždy znovu a znovu odpustí jeden druhému. Vždyť co může být krásnějšího než vědomí, že máme blízko sebe člověka, který nám v každé situaci poradí, že se s ním můžeme podělit o své názory a svěřit se se svými starostmi a radostmi? Láska mezi matkou a dítětem je nekonečná.
V období dospívání to poprvé zajiskří také mezi dívkami a chlapci. Velké množství knih už bylo napsáno, mnoho filmů natočeno o zamilovaných dvojicích. Ruku v ruce se procházejí po parcích a voňavých loukách plných květin a slunečních paprsků, na všechny strany posílají úsměvy, jako by chtěli svou láskou "nakazit" i ty ostatní. Pohledem jako by hladili svou druhou polovičku.
Když je člověk zamilovaný, vidí svět z té lepší stránky. Rázem zapomíná na všechno zlé, co ho v životě potkalo, v každé kaluži vidí jen paprsky slunce. Ten, kdo je zamilovaný, si nepřipouští, že jeho milovaný není dokonalý, že má i své chybičky. Zamilovaní se na nedostatky nekoukají.
Myslím si, že na každého z nás čeká den, kdy začneme žít, dýchat a myslet za toho druhého. V našich snech bude hrát pokaždé hlavní úlohu, blízko, blizoučko sebe uslyšíme jeho hlas a smích. Ucítíme jeho dech a dotyk jeho prstů, tlukot jeho srdce. Kéž by se všechny ty sny staly skutečností!!!
Ale po každém usnutí přichází probuzení, které nás, ať chceme, či nechceme, vrátí zpátky na zem. Život není jako pohádka s dobrým koncem.
Skoro každý z nás by si určitě vzpomněl na slzy lítosti, na chvíli, kdy se všechny jeho sny rozplynuly jako pára nad hrncem. V tu chvíli se nám zdá všechno beznadějné.
Ano, tento krásný cit mívá i smutné konce...