Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

1. Filozofická definice
2. Rychlejší rozvoj zručnosti s televizí!?
3. Počet televizí, ale kriminálních deliktů roste
4. Výhody televize - nepopíratelné, rozhodující
5. Demokracie – nutnost volby...
6. Volba - subjektivní proces...
7. Měřítko hodnot - základ osobnosti

Tím, co je to realita, iluze, reálno, mystika, pravda a lež, se zabývali myslitelé a filozofové už ve starověku a postupně - jak se zdokonalovalo lidské poznání - vykrystalizovala řada různých směrů, jež se zabývaly společně těmito filozofickými disciplínami: ontologií (což je nauka o bytí - metafyzice), gnozeologií (zabývá se zákonitostmi lidského poznání a jeho možnostmi) a filozofickou antropologií (zkoumající proč je člověk člověkem), čímž se zabývaly i různé náboženské směry, ale filozofie - na rozdíl od náboženství - nemá předem pevně stanovené východisko a směr filozofování, a tak se snaží dát člověku možnost orientovat se v okolním světě. Měřítko pro hodnocení, podle něhož poměřuje svůj přístup ke svému okolnímu světu a k lidem ve svém okolí, si pak každý jedinec vytvoří sám. Filozofie je již tedy velmi propracovaným systémem různých směrů snažících se vysvětlit, popsat a pochopit smysl bytí (tzv. jsoucno) a systém fungování věcí okolních. Pro nás je však významný výrok, jež říká, že pravda existuje tolik, kolik existuje různých úhlů pohledů na daný problém.

Stejné - nebo alespoň podobné - to bude v případě, kdy se budeme zabývat tím, zda-li nám televize jako veřejný sdělovací prostředek poslední doby, který si již probojoval téměř do každé domácnosti, restaurace, hotelu či kanceláře, sděluje pravdivé informace, nebo zda jsou nám pomocí tohoto prostředku sdělovány polopravdy či dokonce čisté lži. Ze skutečností doložených vědeckými výzkumy a pozorováními vyplývá, že 65 % čtrnáctiměsíčních dětí manipulaci s hračkou předvedenou v televizi zvládne a oproti tomu pouhých 20 % to samé zvládne bez televizní projekce.

Skutečností podloženou dlouhodobou statistikou se bohužel stala i skutečnost, že křivka znázorňující počet vražd člověka člověkem ve Spojených státech a Kanadě svým strmým nárůstem sleduje křivku růstu počtu televizorů, což by mělo být bráno jako velice neuspokojivé a alarmující zjištění, i když je o deset let opožděna.

Smutnou skutečností dneška se staly i reklamní spoty vysílané den za dnem a ty jako by inspirované Goeblsovou poučkou či postřehem říkajícím, že často opakovaná lež se stává pravdou, čehož bylo použito s nemalým (i finančním) nasazením. Můžeme tak sledovat mnohokrát za den tu samou reklamu s tím samým obsahem, jež nám neúnavně (a hlavně až u nás doma) bude sdělovat svou pravdu o tom, jak právě ten či onen výrobek nebo služba je k našemu životu nesmírně potřebný/á, což je umocněno vábidly v podobě bonusových slev a darů, které sice nemají valnou cenu ani kvalitu, leč klientelu přilákat dokážou.
Dle mého názoru jsou výše zmíněné nevýhody vyváženy a snad i převáženy faktem, že se tímto způsobem zpřístupnily dokumentární a nauční pořady (cestopisy, vědecké dokumenty popisující divy věd a techniky, vědomostní soutěže apod.). Tyto potřeby tak poutavým způsobem dokážou podat znalosti z rozličných oborů, ale nepopíratelnou výhodu přináší i živé vysílání (zpravidla využívané v publicistice či sportu), nebo možnost vyslechnutí špičkových odborníků na danou problematiku by jen tak pro každého možné nebylo (ať už kvůli jazykové bariéře, či proto že již nežije).

Sporné možná může být, zda pořady a filmy různých kvalit - a to ze všech různých žánrů - jsou kulturním přínosem pro jejich "posluchače", nebo zda jsou elementem nevhodným pro zdravý vývoj jedince a společnosti. Tyto spory je složité rozsoudit, avšak myslím, že tyto svědčí o tom, že demokracie se u nás dostává postupně do celé struktury naší společnosti a proto bychom měli být tolerantní (samozřejmě do určité míry) k různým pořadům (seriály, telenovely, náboženské pořady, apod.) a umožnit tak každému jeho svobodnou volbu. To jestli každý jedinec je dostatečně zralý na tuto volbu je otázkou té které společnosti (naše společnost užívá věkové hranice zletilosti a plnoletosti), která bezprostředně ovlivňuje vývoj každého jedince (ovlivňování prostředím a okolím, v němž člověk žije a vyvíjí se odborně nazýváme determinace) nejen umožněním či znemožněním přístupu k "nevhodným" pořadům.

Na zprvu položenou a celkem jednoduchou otázkou již tedy není tak snadné odpovědět, jelikož odpověď bude zcela individuální. Můj názor by se dal vyjádřit asi tak, že v televizi ale i celkově ve sdělovacích prostředcích je přibližně vyvážen pořadů vhodných i nevhodných (záleží totiž jaký požadavek na pořady klademe) a je tedy čistě na každém z nás, aby si vybral pořad vhodný. Myslím, že na současného člověka je v tomto směru vyvíjen tlak již od raného věku, a proto by mohl být zvyklý vyhodnocovat potenciálně správné i nesprávné informace a to hlavně proto, že mezi zdroji informací, kterých je v současné době široká škála, se nacházejí i zdroje krajně podezřelé, je nutno pečlivě volit. Jde například o internet, televizi, rádio, wap, noviny a časopisy, školy, informační agentury atd.

Každý člověk si tak za pomoci svého okolí vytvoří určité hodnotové měřítko, podle kterého vyhodnocuje vhodnost všech vstřebávaných informací. To jaké bude ovšem hodně závisí na rodinném zázemí, které jako první formuje novou lidskou bytost.