Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jako téma pro tuto esej jsem zvolila, v dnešní době velmi diskutovanou otázku, jestli má klasické školství nějaký význam i dnes?

Už rok se potýkáme s poněkud nestandardní výukou - distanční formou, která se velmi liší od společnosti zaryté představy klasického školství, klasické výuky.
Co si tedy pod pojmem "klasické školství/výuka" představit?

Pro mě osobně se pod tímto pojmem vybaví sezení v lavici, tahání několikakilových učebnic a zapisování si poznámek do sešitů, až z toho bolí ruka. Většina mých vrstevníků si na tyto situace pamatuje pouze okrajově, neboť je to již velmi dávno, kdy jsme toto klasické školství prožívali, většinou na základní škole nebo na nižším stupni víceletého gymnázia. Generací, pro kterou byly tyto věci na denním pořádku, jsou například naši rodiče nebo prarodiče. V době, kdy chodili do školy, neexistovaly mobilní telefony ani internet a počítače zabíraly celou místnost. Když člověk nevěděl nějakou informaci, musel ji pracně vyhledat v knihách a zapamatovat si ji pro příště. Když zapomněl sešit či učebnici doma na stole, musel psát na papír a poznámky následně přepsat či vlepit a učebnici sdílet se sousedem.
Je tedy vůbec možné, aby v dnešní době, kdy nám na všechno stačí jen správně položená otázka ve vyhledávači, mělo klasické školství nějaký význam? A kdy se vlastně všechno změnilo?

K modernizaci a potlačování klasického školství došlo, dle mého názoru, zhruba okolo roku 2016. Ráda bych uvedla na pravou míru fakt, že od tohoto roku aktivněji pociťuji změny, které přišly a sama mám své vlastní pohledy, jakým směrem by se mělo školství dále ubírat. Tento hraniční rok je tedy nutno brát čistě jako můj subjektivní názor než holý fakt. Několik z nás do tohoto roku stále vlastnilo a aktivně používalo tlačítkové telefony (ze kterých šlo pouze odeslat SMS či někomu zavolat), případně nyní již zastaralé verze telefonů dotykových, na kterých bylo možné hrát o přestávkách nějaké hry a maximálně prostřednictvím mobilních dat použít Google vyhledávač. Prvky klasické výuky postupně nahrazovaly novější a novější věci, produkty, funkce a technologie - například křídové tabule byly nahrazeny bílými fixovými a fixové následně interaktivními, úkol učebnic převzaly prezentace zhotovené přímo učitelem a místo sešitů se začaly používat notebooky, tablety nebo telefony s nainstalovaným textovým dokumentem. To, co bylo v minulosti přísně perzekvováno, se nyní stalo naprosto normální součástí výuky.
Položme si ale otázku: Je to dobře, či špatně?

Nelze jednoznačně určit, jestli jsou nynější postupy dobré, či špatné. Stejně jako nemůžeme říci, že v minulosti bylo všechno lepší/horší. S vývojem moderních technologií a přirozeným posunem vědy však můžeme s jistotou konstatovat, že nynější způsoby výuky jsou mnohem jednodušší a život usnadňující. Spotřeba papíru na sešity, písemné práce či učebnice se snižuje, stejně jako počty kil, které musí každý školou povinný žák či student denně tahat do školy. Ale přestože modernizace školství přináší povětšinou samé výhody, někteří se mermomocí drží starých zarytých standardů a odmítají se jich vzdát.

"Za nás tohle nebylo, tak si nestěžuj!" je nejčastější věta znějící z úst lidí, kteří mají klasické školství za jakousi zvláštní formu náboženství, kterou budou uctívat a držet se jejích zákonitostí, ať to stojí cokoliv (samozřejmě přehnaná formulace, ale mnohdy to opravdu tak vypadá, například v internetových diskusích). Lidé se zažitých klasik za každou cenu drží, ačkoliv jsou zastaralé, zbytečné či dokonce hloupé.
Jako příklad uvedu nesmyslnost maturit (je nutno oprostit se od toho, že sama tento rok maturuji a vnímat můj názor z celkového pohledu). Proč by studenti měli být na konci jejich studia zkoušeni z celé látky předchozích čtyř let, když už ohodnoceni byli (písemky, známky, vysvědčení)? Proč by se měli učit okolo pětadvaceti okruhových otázek na předmět, který často ani poté nepůjdou studovat? To samé platí pro povinnou četbu. Proč je mnoho studentů odrazováno od čtení tím, že musí číst knihy od autorů, kteří jsou ve většině případů mnoho let po smrti? Proč by měli číst něco, čemu nerozumí a nebaví je to, místo toho, aby jim bylo ukázáno, že svět se netočí jen kolem Farmy zvířat, Bílé nemoci, Máje nebo Eposu o Gilgamešovi? Zároveň také považuji za velmi skandální, že se v našem seznamu povinné četby, konkrétně v oddílu "Světové literatury 20. a 21. století", nachází pouze jedna (opakuji JEDNA) jediná kniha, jejíž původní datum vydání bylo v jednadvacátém století (mluvím nyní o knize Kafka na pobřeží od japonského spisovatele Haruki Murakamiho s datem vydání v roce 2002 - mimochodem, nevzpomínám si, že bychom se kdy o této knize byť jen zmínili, natož se o ní učili). To samé donedávna platilo i o "České literatuře 20. a 21. století" (Jozova Hanule, 2002), tento oddíl byl ale doplněn o tři knihy vydané v tomto století.
Když se na to takto podíváme, holý fakt, že nejmodernější kniha z tohoto seznamu byla až donedávna osmnáct let stará, je více než smutný a znepokojující. Nehledě na to, že zastoupení masivní vlny fantasy literatury je také celkem dost opomíjeno (vyjma Pána prstenů, s jehož zařazením do četby mnoho češtinářů nesouhlasilo).
Máme tolik možností a není nám umožněno je využít...

Má tedy klasické školství význam i dnes? Je pravda, že klasické školství bude mít vždy nějaký význam, byť třeba jen z hlediska historického. Momentálně si nedovedu představit blízkou budoucnost bez zapisování poznámek a studování učebnic, kdy obě ze zmíněných činností mají svůj počátek právě v klasickém školství. Dávno už ale efektivně vzhledem k dnešní době nefunguje a je potřeba jeho reforma, která by plně využívala funkcí a pokroku technologií, a ještě víc lidem usnadnila práci.