Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tento citát mi byl již od první chvíle velmi nesympatický. Ne snad proto, že bych neměla v lásce Johna Lennona, ale čistě jen proto, že mi přijde naprosto nerozumný a dalo by se říci, že snad i trochu urážlivý. J. Lennon tuto větu vyřkl, když mu bylo ješte méně jak 30 let a možná zastával názor, že s většinou lidí nad 30 by si neporozuměl, ale já s tímto prostě nemohu souhlasit ani v nejmenším. Přijde mi absurdní dělit lidi na 2 skupiny, jejichž dělící čarou by byl právě věk 30 let. Vždyť mnohé názory starších můžeme zastávat i my a naopak - mnohé názory našich vrstevníků nám mohou připadat nesmyslné. Mně samotné přijdou názory starších mnohdy prozřetelnější a uvážlivější, než názory mých vrstevníků. Ti jsou totiž na rozdíl od starších lidí mnohem nezkušenější, jejich ideály jsou ještě naprosto dětinské a představy o životě téměř nulové. Proto bych o pomoc s řešením závažného problému šla spíše za svými rodiči než za kamarády.
Ale úplně nejhorší je podle mého názoru to, že většina mladých lidí s Lennonovým citátem souhlasí. Zastávají názor, že jde již o jinou generaci, a proto si s ní mladí lidé nemohou rozumět. A s tím já nesouhlasím, neboť bych řekla, že starší lidé nejsou pro ty mladší zas tak zbyteční, jak by se na ten úplně první pohled mohlo zdát. Leckrát se mi již stalo, že mi k vyřešení problému pohomla právě rada od někoho staršího a zkušenějšího. Naslouchat starším je polde mého názoru nejen důležité, ale troufla bych si tvrdit, že i velmi podstatné a důležité pro následující generace.
Při přemýšlení o vztazích mladší a starší generace mě též napadlo slovo úcta. Jednoduché slovo s jasným významem, na které už v dnešní době můžeme jen velmi málo narazit. Napadlo mě, že dříve byla úcta mnohem větší. Vždyť i staré indiánské kmeny si velmi vážili svých stařešin, jejich moudrosti a zkušenosti. A není to tak dávno, kdy i naše babičky a dědečkové svým rodičům vykali. A dnes? Dnes s touto úctou již moc nemáme možnost setkat, neboť byla již skoro vymýcena. Ke starším lidem se již chováme jako ke svým vrstevníkům. Bez větších problémů s nimi hovoříme mnohdy vulgárním jazykem a jejich životní zkušenosti bereme na lehkou váhu. Nepoučujeme se z jejich chyb, a tak tytéž chyby do nekonečna znovu a znovu opakujeme ve svých vlastních životech. Ano, tak právě proto si myslím, že bychom k nim měli chovat značnou úctu a nezapomínat na to, že jednou i my budeme na jejich místech - budeme rodiči a posléze prarodiči a jistě bychom nechtěli, aby k nám naše děti a vnoučata nechovaly úctu. Musíme si uvědomit, že starší lidé nám rozhodně nejsou na obtíž a že jen díky nim je náš národ tam, kde je.
Myslím, že by se náš vztah ke starším generacím měl radikálně změnit, ovšem je tu jeden problém. Tuto změnu mohou provést jen a pouze mladí, kteří si v dnešní době potřebu toho úkolu vůbec neuvědomují. A tak snad i proto nadále pokračuje vše ve starých kolejích, mladí se chovají ke starším tak, jak se chovají, a na nápravu se bude ještě dlouho čekat. Věřím ale, že to čekání nebude mít již dlouhého trvání. Já osobně bych tedy rozhodně nechtěla dopustit, aby se jednoho dne moje děti ke mně chovaly jako ke svým kamaradům a aby opovrhovaly mými radami. Proto při každé příležitosti, která se mi naskytne, dávám najevo, že mi starší lidé nejsou lhostejní, že se k nim snažím chovat tak, jak by se asi slušelo a patřilo, a že si přeju, aby s nimi tak jednali i ostatní moji vrstevníci.
Své uvažování nad rozdíly mezi příslušníky starší a mladší generace bych chtěla završit asi poslední mou myšlenkou. Myslím, že by si všichni měli uvědomit, že starší lidé jsou lidé jako my mladí, že by si proto zasloužili patřičnou úctu a že jsou na tomto světě přeci jenom již o něco déle než my a tím pádem asi mají i větší zkušenosti, které se nám snaží předat.