Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Před Vánocemi jsem dostal za úkol vypracovat esej na téma libovolného citátu. Samozřejmě jsem to odložil až na poslední chvíli a nyní toho hořce lituji. Nebylo by to tak strašné, kdybych si býval vybral jakýkoliv citát, jehož význam je zřejmý, nebo trochu skrytý. Zatímco tento jsem četl 4x a ještě si musel přečíst vysvětlení, které bylo uvedeno v knize, ve které jsme ho našel (Tao te ťing od Lao-c). Bohužel ani vysvětlení citátu nebylo až tak zřejmé. Byl to spíše jakýsi soubor dalších citátů s odkazy na jiné strany knihy. Než se nad tímto citátem zamyslím, dovolte, abych ho nejdříve vysvětlil, jak si ho vykládám já (a kniha ze které čerpám). Existuje mnoho překladů této knihy (překládáno z čínštiny), takže názory na něj se mohou lišit, neboť každý jej může přeložit jinak a tudíž se mohou lišit i výklady tohoto textu, takže pokud se mnou nebudete souhlasit...stěžujte si u překladatele.
Královské důstojenství se projevuje v prostotě a přirozenosti jednání, v zachování přirozené míry věcí, ve vládě nezasahováním. Jen tak vzniká základ všech vztahů, oboustranná důvěra a z ní plynoucí úcta. Pak i život se odvíjí "podle přírody", v souladu s přirozeností každého jednotlivce. Neboť jak můžeme číst v jiném místě: "kdyby vládcové dovedli zachovávat tao, všechno tvorstvo by jim samo vyšlo vstříc", "samo od sebe by se utvářelo" a "lid by sám, bez příkazů a nátlaku žil v rovnosti a smíru". V souladu s během přírody by lidé spontánně plnili své práce a povinnosti a mohli žít "podle přírody a přirozenosti". Porušením tohoto souladu, různými vnějšími zásahy do přirozeného běhu věcí, vzniká nerovnováha a nevyrovnanost ve vzájemném soužití, ztrácí se důvěra a nastupuje nedůvěra.
Toto vše je další citace z této knihy (výklad citátu). Převedu-li to na dnešní dobu, znamená to v podstatě, že by nebyly žádné zákony, žádní policisté, kteří by dbali na to, aby byly tyto zákony dodržovány, žádní politici, kteří by ovlivňovali každodenní chod země a "vládce", jenž by to vše "prostě jen sledoval" a nedělal pokud možno NIC (to by mi šlo velmi dobře). I přestože téměř každý denně nadává na politiky, současný státní dluh, prezidenta, postavení jeho země vůči jiným světovým velmocem apod., i přesto všechno většina lidí stejně jde volit. Občas mívám pocit, že lidé volí jen proto, aby měli příští čtyři roky na koho nadávat. Ale přesto je pro nás již zmiňovaný stav naprosto NEMYSLITELNÝ!!!
Avšak proč je to pro nás nemyslitelné? Nikdy jsme takovýto stav nezažili. Uznávám, že je to velmi idealistický obraz světa, ale určitě by se dalo uplatnit ponaučení, které z něj plyne: "Svět lze získat jen trvalým nevměšováním." Z toho plyne, že kdokoliv chce získat svět zasahováním, musí nutně ztroskotat. Říkáte, že je to nesmysl? Jen si vzpomeňte, jak dopadli všechny imperialistické moci. Mohu začít například césarem. Čeho dosáhl? Dosáhl ovládnutí poloviny Evropy. Ale natrvalo? Ne... Podívejme se dnes, jak vypadá Itálie, je v podstatě stejná jako před mnoha sty lety. Zisk? Z dnešního pohledu žádný. A jeho konec? Být zavražděn vlastním synem? Ne, děkuji, to raději budu prostým člověkem. Dále pak Alexandr Makedonský. Jeho impérium bylo skutečně gigantické, ale po jeho smrti? Impérium se rozpadlo a jeho lid byl utiskovanější než předtím... Opět z dnešního pohledu ztrátový podnik. A co například angličtí kolonizátoři. Po objevení Ameriky obrovské impérium. Dnes? Země na pyrenejském poloostrově, nijak významná. A jako posledního musím uvést Adolfa Hitlera, německého diktátora. Rovněž chtěl přetvářet násilným zasahováním. A co z toho vytěžil? Sedm let bojů, na jejichž konci Německo prohrává a upadá na dlouhou dobu v nemilost všem ostatním. "Čím víc je zákroků a nařízení, tím víc lid chudne a upadá."
Nyní možná namítnete: Ale kdo si získal svět nezasahováním? Nevím, jestli si tato země svět získala, avšak dnes patří k zemím s nejvyšší životní úrovní na světě. A jak toho dosáhla? Prostě nedělala NIC (nic a trocha diplomacie).
Ale vraťme se zpět k představě země bez zákonů, představě, kdy panovník nedělá NIC (ne že by naše současná hlava státu něco dělala) apod. Uznávám, že to by asi nešlo. Ale proč mít například k zákonu zakazujícímu krást dalších několik tisíc stran? Dokonale by stačil zákon jednoduchý, který by říkal, že tomu, kdo bude krást, bude useknuta ruka a hotovo? To by si lidé tu krádež hned rozmysleli. Je to pravda poněkud nehumání, avšak velmi účinné.
Nač mít obrovskou haldu zákonů, ve kterých si malý český člověk stejně cestu najde, ty zákony obejde a například stát stejně okrade. Neboť Češi, jak se říká, mají zlaté ručičky, v tomto směru nutno dodat "bohužel". Podle mne tedy platí, že čím více nařízení, tím méně důvěry (nepřímá úměra, známe z matiky).
Na závěr bych ještě napsal jakési ponaučení z tohoto citátu... Ale každý ať si raději utvoří své vlastní. Já osobně si tedy ještě dobře rozmyslím, jestli se chci stát imperátorem a skončit s nožem v zádech. Ovšem řekl bych, že se spíš přikloním k roli prostého člověka. Protože i prostý člověk může (a většinou bývá) sťastný a nepotřebuje k tomu obrovská území. Stáčí mu jen...to už jsem ale jinde... Tak to třeba zase příště...