Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Život je adrenalinový sport. Taková plavba proti proudu na vytrvalost. Ta se ale nemusí někdy vyplatit. Přeceníme své síly, ztratíme energii, pořádně si lokneme a začneme se topit. Dál už to nejde. Potřebujeme chytit a vytáhnout z řeky, abychom si mohli trochu odpočinout.
Chytá mě jedna ruka. Bože, jsem tak ráda, že je tady. Je velká, silná a má pevný stisk. Cítím jistotu, zázemí. Drží mě nad hladinou. Nepustí mě. Nikdy. Neutopím se.
Ale člověk není ryba, a tak nemůže zůstat ve vodě. Ta ruka mě drží, ale nemůže mě vytáhnout. Chci ven, chci na břeh. Nejde to. Věřte, jedna ruka je málo.
Cítím dotek. O mnoho menší a jemnější ruka hledá tu mou. Instinktivně se chytím. Je to jiná ruka, jemná, něžná a tak teplá. Příjemně hřeje. Jsem na břehu.
Na břehu řeky, ve vodním oparu, stojí několik osob. Mezi nimi je i ta nejkrásnější žena a nejodvážnější muž na světě. Vedle mámy stojí dítě. Na rtech má vítězoslavný úšklebek a voda z mokrého rukávu mu stéká na zem. Jsou tady, moje rodina.
V posledních desítkách let se pojetí rodiny dost změnilo. Přesně z pěti procent rozvedených párů až někam na pětadvacet. Nedivím se. Je to trend dnešní (post)moderní doby. Bourat základy. Hledat alternativy. Zkoušet všechno. Otočíme pyramidu světa založenou na fungujících mezilidských vztazích a hlavně rodinách. Přiznejme si, že nám vznikne poněkud nestabilní útvar.
Kdybych byla sudičkou a mohla přidat lidem něco do vínku, dala bych jim zodpovědnost. Ochočíme-li si pejska a za čas řekneme, že už ho nechceme, že už se o něj dál nemůžeme starat, že nám překáží a že nás omezuje, pak je to nezodpovědné. A stejné je to s lidmi. Láska je to, čemu dovolujeme, aby nás svazovalo a je třeba to vědět.
Cítím na tváři nechápavé pohledy, když dnes mluvím o roli muže a ženy, otce a matky, v rodině. Některé věci už emancipovaná společnost jednoduše neuznává. Ale máma je ta s tou menší rukou.
Není nic těžšího než najít přesnou definici toho, co je každému jasné. Já mám svoji pohádku. Velký sen o malém kruhu. Malém kruhu, malých poutech. Malých, pevných poutech, které drží. Neprasknou, nepustí, svazují. A tak to má být.