Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hledání smyslu života není nepodobné tápání v temnotách, pokusme se však alespoň nastínit cesty, kudy bychom se mohli při jeho hledání ubírat. Jsou snad tyto cesty pro všechny lidi pevně vymezeny, nebo se při pátrání po smyslu života na počátku své životní poutě lidé rozchází do různých směrů? Na čem záleží, abychom na konci svého bádání alespoň poodhalili smysl naší existence? Je možné v půli cesty se obrátit a vydat se jiným směrem? Jsme vůbec schopni během svého relativně krátkého života dojít až na konec, nebo uvázneme vyčerpaní v půli cesty, která nikdy nekončí a neustále se svažuje kamsi do neznáma? Má cenu se otázkou smyslu života vůbec zabývat?
Jistě ano. Vědomost, že nejsme nepotřební, nás činní spokojenými. Možná se vyplatí přestat se za něčím neustále honit, zastavit se ve svém střemhlavém letu životem a zamyslet se nad tím, co na naší rodné Zemi vůbec hledáme a co si od našeho omezeného pobytu na této planetě slibujeme.
V první řadě se těžko vůbec někdo může smířit s konstatováním, že život se prostě jednoho okamžiku zastaví, jako kdyby ho náhle někdo utnul, přestane existovat a pak, pak už prostě z logického hlediska nic není a ani to nic už ne, protože nemáme možnost zaregistrovat, že právě něco skončilo. Smrt je evidentně nepochopitelná stejně jako tajemství vzniku života a světa vůbec a stejně obtížné je i najít důvod naší existence. Mnozí ho hledají v rozličných náboženstvích, která se otázkou smyslu života a života posmrtného zabývají. Někteří tak dochází k přesvědčení, že smysl života nalezli, otázkou však je, zda je toto poznání objektivní a nijak nezkreslené jejich dosavadním životním stylem. Možná by vám pak někdo položil otázku: "Jaký je smysl vašeho života poté, co jste dospěl k tajemství lidské existence? Stáváte se snad nesmrtelným a setrváváte v nějakém stavu blaženosti pramenícím z absolutního poznání?"
Těžko vysvětlit, jaký účel by měl takovýto stav, jaké opodstatnění bychom mohli nalézt pro naši další existenci, když už jsme k smyslu našeho života dospěli. Právě proto nám snad nikdy není souzeno smysl života objevit. Možné je také, že náš úkol nespočívá v bezútěšném tápání po smyslu života, ale spíše v tom, abychom během našeho života něco vykonali, snad něco pro druhé, stejně jako například Faust, který v práci pro ostatní lidi nachází své vykoupení. Nebo také polomytický král Gilgameš, který po několika neúspěšných pokusech o získání nesmrtelnosti spatřuje svou věčnost v práci, kterou po sobě zanechal.
Snad je touha po nalezení smyslu života jen nějakou poruchou myšlení, která se rozvinula u inteligentních bytostí, za které se považujeme, a vše je ve skutečnosti bezúčelné. To jen člověk se ve všem snaží najít řád a marně se trápí mnoha filozofickými otázkami, které jsou stejně bezúčelné jako všechno ostatní. Možná také dosud nejsme natolik inteligentní, abychom tyto otázky vyřešili.
Definovat vyšší smysl našeho života je prakticky nemožné, nezbývá nám tedy nic jiného, než smysl života hledat v lidech a věcech kolem nás, v prostém lidském štěstí a v těch vzácných okamžicích lidského života, kdy můžeme tvrdit, že jsme opravdu šťastní. Každý člověk je šťastný, když se mu podaří něco, co si přál, nebo se něco nového naučí, a tak se můžeme tedy domnívat, že smysl lidského života spočívá v neustálém objevování něčeho nového, v intenzivním hledání a zachycování nových poznatků.