Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedním z velkých celosvětových problémů dneška je výroba elektřiny. Ne že by jí bylo málo. Kamenem úrazu je spíš způsob její výroby. Mnohá rozsáhlá území jsou zničena buď těžbou uhlí, nebo zplodinami z elektráren. Dalším problémem je znečišťování buď pevniny, ovzduší anebo, a to hlavně, moří. Velice závažným problémem jsou i auta a všechno, kde se spotřebovává ropa a další její produkty.
Začneme tedy elektřinou. Elektřina je sice velice čistý pohon, vlastně vůbec nic neznečišťuje. Mnohem "špinavější" je však způsob její výroby. Promiňte, některé způsoby.
Tím asi nejhorším je zastaralé, a ve srovnání s dnešními technickými pokroky, "pravěké" spalování uhlí. Přece v době, kdy se vědci snaží vyrobit antihmotu, uvažují o letu na Mars, operují srdce bez narkózy atd., nebudeme rozrývat tisíce hektarů půdy, kde by jinak mohla být pole nebo jednoduše jen pěkná příroda, za účelem dobývání uhlí, které slouží lidstvu už stovky, ba tisíce let. To pak spálené a prohnané komíny způsobuje problémy lesům, přírodě a také nám. Vzpomeňme dýchací problémy dětí v severočeských pánvích České republiky. Vzpomeňme zničené lesy Krušných hor nebo Krkonoš.
Daleko čistší je získávání elektřiny z uranu, pomocí atomové energie. Ale i tak je s tímto spojeno mnoho problémů. Například uskladnění vyhořelého paliva nebo riziko výbuchu - obrovská katastrofa, jejíž následky by nezmizely ani po mnoha letech. Ano, riziko je sice malé, ale je. K výbuchu atomové elektrárny došlo zatím jenom jednou, ale tato událost se vryla do paměti všem lidem vzdělaného světa. Ano, byl to Černobyl. Elektrárna, zapadlá někde na Ukrajině, vystrašila celou Evropu. Mnoho lidí zemřelo na místě, mnohem více později. Ještě více lidí bylo zohyzděno. Co by se asi stalo, kdyby podobná elektrárna vybuchla někde ve středu Evropy, na východním pobřeží USA nebo v hustě osídlené oblasti Číny či Indie. Teď ještě dokončím dříve nakousnutý problém s uskladněním paliva. Takové využité palivo je pěkná "potvora". Část se sice zrecykluje a opět využije. Ovšem většina vyhořelého uranu se uskladní hluboko v zemi do betonových bunkrů a nechá se "svítit". Je docela dobře možné, že někdy v daleké budoucnosti, kdy bude lidstvo na tisíckrát lepší technické (a snad i duševní) úrovni, se bude k naší modré planetě blížit nějaký trochu přerostlejší kámen a celé lidstvo se odebéře na nějakou jinou planetu vhodnou k životu. A milý meteorit se trefí přímo do bunkru s vyhořelým palivem. Tímto úryvkem ze science fiction jsem chtěl říci jen to, že "šťáva" jaderných elektráren tu bude ještě dlouho a dlouho a dlouho a ...
Na závěr části o elektřině uvedu několik dalších způsobů opatření si elektrické energie. Jsou to různé alternativní a obnovitelné zdroje většinou vůbec nepoškozující přírodu. Těchto zdrojů je velké množství a kdyby se začaly naplno využívat, vyřešilo by se mnoho problémů. Proč tomu tak není, k tomu se více vyjádřím až k závěru této práce. Nejznámějším zdrojem energie je asi sluneční záření zpracované solárními články. Tato forma se také nejvíce prosazuje proti trhu, kterému vládne ropa, uhlí, či zemní plyn. Bude to asi tím, že jsou k ní třeba jen velice malé investice. Solární články sice určitě nejsou levné, ale je to jen jednorázová investice - koupí se solární článek, postaví na sluníčko a může se vařit oběd. Samozřejmě je to omezeno jen na ty oblasti světa, kde slunce svítí po celý rok. Taková solární elektrárna někde na americkém západě v pouštích, které nikdo neobývá, o rozloze něco kolem tisíce kilometrů čtverečních by zajistila mnoho elektřiny. Několik takových elektráren už existuje, ale dosud nemohou zajistit potřebné množství energie, jaké by bylo potřeba k vytlačení tepelných elektráren.
Zapomenout nesmím na sílu větru. Už teď existuje elektrárna někde v USA složená ze samých velkých vrtulí. Síla větru ovšem není příliš perspektivní do budoucna. Pro takovouto výrobu elektřiny jsou potřeba velké plochy země a produktivita není příliš vysoká. Možná, že se v budoucnu najde nějaký zcela jiný způsob, jak z větru "vyfoukat" co nejvíce elektřiny, než otáčení velkými vrtulemi. Zatím není lidstvu znám.
Naopak velkou budoucnost má využití vodní energie. Způsobů je hned několik. Elektrárny, zbudované ve velkých přehradách, by postupem času měly, hlavně kvůli velkému zasahování do přírody, zmizet. Nějaká obrovská přehrada zatopí velice velký kus země, na kterém by jinak mohlo žít mnoho, i vzácných, druhů zvířat a rostlin, přehradí tok, kterým později nemohou táhnout ryby proti proudu na místo svého rodiště, aby zplodily další generaci. Zajímavé jsou tzv. přečerpávací elektrárny. Jsou to dvě, nebo možná více, jezera, jedno výš, jedno níž. Voda z toho výše položeného protéká do nižšího potrubím, ve kterém roztočí turbíny a ty vyrobí proud. Pak se sice získaná energie vynaloží na přečerpání vody zpět nahoru, ale pořád ještě něco zbude, aby se to celé vyplatilo. Jedna taková elektrárna existuje dnes i u nás v Jeseníkách. Je ještě více elektráren využívajících sílu vody, ale již nejsou tak známé. Třeba elektrárna zvaná příbojová. Je to budova plovoucí na vodní hladině, do níž se ze všech sil opírá mořský příboj. Bylo učiněno několik pokusů s tímto zařízením, ovšem s malým úspěchem.
Nuže jen dál, vy hračičkové z universit, jen dál vymýšlejte nové způsoby, jak si opatřit energii. Planeta to potřebuje jako sůl a lidem to prospěje i tak, že jejich životní prostředí bude čistší a život se snad zlepší.
Závažným problémem, který souvisí s předchozím tématem, je znečišťování životního prostředí. Ať už elektrárnami (ale o těch jsem se už napsal dost), továrnami, auty, odpadky nebo něčím jiným. Začněme tím, po čem denně chodíme nebo na co padáme a to půdou, zemí, hlínou, prostě pevninou. Ono vlastně ani tak moc nejde o samotnou hroudu hlíny, ale spíš o to, co na ní roste a co na ní žije, člověka nevyjímaje. Velice ničeny jsou lesy. Někdo si řekne: "Co lesy? Na co lesy? Klidně se obejdu bez dřeva a jehličí." To je problém naší civilizace. Každý si řekne, že jeho se to netýká. Ale zpláče nad výdělkem. Pokud budou zničeny veškeré lesy na planetě (nejenom tím, že samy zemřou kvůli našim továrnám, ale hlavně proto, že jsou ve velké míře káceny deštné pralesy), docela klidně se můžeme všichni jednoho krásného rána probudit a zjistit, že jaksi nemůžeme dýchat. Proč? Kyslík. Nebyl by kyslík. Nějaký milionář, pochutnávající si na srnčím si řekne, že jeho se to netýká, že on má své jisté. Ovšem když nebudou lesy, nebudou mít kde žít jeho srnečkové, on je nebude mít kde střílet a už vůbec si na nich nebude moci pochutnávat. Tím chci říci, že pokud stromové porosty zmizí z povrchu zemského, kompletně se naruší přírodní rovnováha a může se stát, že lidstvo nebude mít co jíst. Ale zpět k znečišťování. I když na předchozích řádcích jsem uvedl, že samotné znečišťování půdy není to hlavní, teď mě ale napadá, že i to má svůj význam. Tak třeba nadměrné hnojení. Teď to ještě tak hrozné není, ale co v budoucnu. Do půdy se ovšem dostává i mnoho jiných látek, hlavně ve skupenství tekutém. Zkusme si představit malý příběh, kdy někdy v budoucnosti, ve které se tento problém neřeší, si malé dítě dává svačinku. Má třeba chleba s jablkem a k tomu hruškový džus. Chleba chutná po průmyslovém hnojivu, jablko po pesticidu a džus třeba po oleji. Na závěr příběhu dítě umírá v nemocnici na otravu vším možným. Že je to hloupost? Dnes asi ano. Ale co někdy za sto let. Co můžeme čekat, když např. někdo zalévá strom na stráni motorovým olejem? Na závěr dodám, že půda je dnes sice znečišťována vším možným, ale ta pevná část povrchu zemského je jen jakousi přestupní stanicí mezi výrobcem a příjemcem, v tomto případě oceánem.
Oceány jsou opravdu obrovskou skládkou moderní civilizace. Kdybych měl psát, co vše se do nich vypouští, minimálně další stránku bych tímto výčtem popsal. Člověk si myslí, že to nic není, když někdo na nějakém pobřeží vyhodí do vody pár plechovek. Má pravdu. Opravdu to nic není oproti tomu, co všechno dnes v oceánech je. Hektolitry různých odpadních látek do nich denně vytékají z nejrůznějších továren všude po světě. Malinkatý tanker si jede po moři pěkně v klidu za jasného počasí a klidného moře a najednou bác! Stovky tun ropy si proudí do velké louže. Ono by to nebylo tak hrozné, kdyby ropa jen tak v klidu klesla někde ke dnu a zalepila pár kamenů a trochu písku. Jenže ona je roztahovačná asi jako komunismus. Roztáhne se po obrovské ploše mořské hladiny a likviduje vše živé. Ryby nemají vzduch a hynou. Mořští ptáci dosednou na vodní hladinu, zalepí se do ropy a hynou. A co teprve, když se ten "mastný flek" dostane někam k pobřeží? No hrůza. Při takovéto katastrofě zahynou tisíce zvířat a na dlouhou dobu se zničí životní podmínky na břehu. Ještě horší by bylo, kdyby se náhodou dostala ropná skvrna až k pobřeží Antarktidy v době páření tučňáků a tuleňů. To se snad ale naštěstí nestane. Ovšem co je nějaká ropa proti vyhořelému palivu z atomových elektráren? Ano, i takové s prominutím "svinstvo" je dnes na dně moří. A jak se tam dostalo? Kdysi lidé bláhově věřili, že uloží radioaktivní uran v železných sudech na dno oceánů a bude pokoj. Chyba. Jak je všem lidem známo, železo ve vodě koroduje - reziví (nejenom ve vodě) a ve slané zvlášť. Takže je jasné, že ony neproniknutelné sudy za pár let zrezivěly a naše energiedárné zelené a světélkující bahno začalo proudit do vody. Dnes už je takové likvidování radioaktivního uranu naštěstí zakázáno, ale copak to může někdo stoprocentně kontrolovat? Lidé se tedy nebudou moci divit, jestliže za několik desítek let vylezou z moře stáda zmutovaných rybích oblud se zelenýma a světélkujícíma očima a začnou likvidovat nic netušící obyvatele pobřežních měst. Že to připomíná americké filmy o mutantech a jiné havěti? Ano, zcela správně, ale jak můžeme vědět, co se má stát?
Promiňte, že jsem se zatím věnoval pouze oceánům. Teď se budu naopak věnovat pouze vodním tokům na pevninách. Ale ani ty nejsou v příliš potěšujícím stavu. Ve vyspělých a průmyslových částech světa bychom jen velice těžce hledali nějakou dokonale čistou řeku nebo potok. Dokonce bych řekl, že je to nemožné. Takovéto unikátní skvosty dnešního světa bychom mohli hledat snad jen na panenských a civilizací nedotčených ostrovech někde v Pacifiku nebo jiném oceánu (a je to tady, zase píšu o oceánech) daleko od pevniny jako jsou třeba Galapágy. Ještě před sto lety a možná i později se mohli lidé na venkově klidně napít z jakékoli horské bystřiny nebo potoka bez toho, aby se báli o své zdraví. A dnes? V žádném případě. Ani toto se samozřejmě neobejde bez dalších následků. Všichni víme, jak rychle vymizeli raci z většiny potoků, říček a řek. I ryb je stále méně. Proto by se mělo něco dělat pro obnovu vodní populace a čištění toků. Na druhou stranu musím podotknouti, že od pádu minulého režimu se již udělalo hodně a situace se začíná pomalu zlepšovat, ale i tak je před námi spousta práce.
Další kapitolou samou o sobě je problematika znečištění ovzduší. I když bych raději psal něco jiného, opět musím napsat, že i vzduch, který dýcháme, je hodně znečištěn. Toto znečištění je ovšem velice nerovnoměrné a hodně záleží na rozmístění průmyslu a třeba vzdušných proudech. Hrozný vzduch je ve velkých a průmyslových městech, naopak velice dobrý je na horách (ne všech), na venkově, no prostě tam, kde není tak "nakouřeno". Udejme příklad: Když venkovan přijede poprvé třeba do Ostravy, tak si většinou zacpe nos a prohlásí, že tohle se nedá dýchat, že takový "smrad" ještě neviděl (nebo necítil?). Ale naopak když přijede městský člověk, navyklý na kouř a smog všeho druhu na venkov nebo někam do čistých oblastí, s chutí se nadechne a vzduch je doslova balzámem na jeho plíce. Po pár dnech strávených v takovém prostředí by snad byl i ochotný zdejší vzduch vázat do pytlů a ve svém rodném městě ho prodávat po dvou korunách za litr. Negramotní a zaostalí domorodci různých tichomořských ostrovů, kteří nikdy nepoznali zubní pastu, šicí stroj, depilátor nohou nebo kosmetický krém, mají narozdíl od nás nádhernou, nezkaženou přírodu. Mohou se napít z kteréhokoli potůčku a dýchat absolutně čistý vzduch. A co máme my? Obrovské kouřící továrny, tepelné a atomové elektrárny a zaneřáděnou přírodu, vodu a vzduch. To je výsledek, co? Asi vám bude připadat zvláštní, že v závěru každé kapitoly upozorňuji na to, že se všechno vždycky obrací proti nám. Ale je to pravda. A pravda to bude vždy. Ať uděláme cokoli, vždy nám to příroda nějak oplatí. To se samozřejmě netýká jen toho špatného, ale i toho dobrého. Proto raději dělejme pro přírodu jen to dobré, ať nám to ona vrací.
K závěru této kapitolky o ovzduší ještě něco o ozónu a o ozónové díře, protože tento plyn také patří do plynného obalu Země. Z této, ač nenápadné, strany nám hrozí další velké nebezpečí. A to není nic jiného než naše milé sluníčko. To by se ale mohlo změnit v krutého netvora, který by svými dlouhými a pichlavými paprsky likvidoval vše živé na naší planetě, pokud se stav ozónu bude stále ztenčovat. Snad se nestane to, co ve filmu Highlander. Tam byla celá planeta obalena hrůzostrašným, oranžovočerveným štítem, který nedovoloval průnik nebezpečných paprsků ze Slunce atmosférou. To je paradox, že? Ozón, ač pro člověka ve větším množství jedovatý, chrání naše životy z výšin nebeských. Jak tedy pomáhat vyspravit tuto vrstvu atmosféry? Nevypouštět různé, pro ozón škodlivé, plyny (hlavě freony) do atmosféry a čekat, protože ozón vzniká při bouřkách. Pro tuto situaci mě napadá jedna věta. Nemusí pršet, jen ať bouří!
Prokousal jsem se k další kapitole, a to je znečišťování přírody auty a všemožnými jinými obludami, které mají co dělat s ropou a jejími produkty. Proto jsem se také tomuto tématu nevěnoval v předcházejícím odstavci. Začneme tedy automobily. člověk si to asi neuvědomuje, ale auta ovládla svět jako dinosauři, hmyz a člověk. Jsou asi tím největším záškodníkem proti přírodě. Ne že by jedno auto mělo takový vliv. Problém je v tom, že je jich, asi jako hmyzu, obrovské množství. Mnoho lidí si dnes život bez auta vůbec nedokáže představit. Ano, je to nejpoužívanější dopravní prostředek. Ale co takhle trochu ho vylepšit? Pár takových výkřiků do tmy už zde bylo. Ale pokaždé ve velice malé míře. Kdyby se nějakého zdařilého nápadu ujala jedna z velkých automobilek světa, jistě by se děly věci. Kdyby například Ford, Mercedes, Toyota nebo Honda stáhli ze své výroby veškeré benzinové samohyby a začali vyrábět auta na elektrický pohon, nastala by zajímavá situace. Všechny firmy na světě podnikající v automobilovém průmyslu neustále přicházejí s novými nápady jako automatické stěrače, posilovače řízení aj., ale pořád to jsou ony kouřící krabice na (obvykle) čtyřech kolech, které tu jsou více než století. Také už by je mohlo něco vystřídat. Mohly by vyhynout jako před 64 milióny let dinosauři. Možná se tak stane také nějakou náhlou "katastrofou", jakou byl kdysi dopad meteoritu. Tento problém samozřejmě nejsou jenom auta. Jsou to i letadla, motorky, vlaky apod. On ten problém možná není ani tak v samotných autech jako spíš v ropě. Z ní se všechno vyrábí. Tím vším myslím benzín, různé oleje atd. S ropou je to stejné jako s uhlím. Je tu několik století, ne-li déle a stále se nenašlo nic, čím by se nahradila. Nebo se nechtělo najít?
Nuže co říci na závěr? Svět na tom není zrovna nejlépe. Velkou vinu na tom určitě mají ve světě neznámí, nejbohatší lidé světa. Možná právě kvůli nim ještě nebylo nahrazeno uhlí, ropa nebo benzin. Přece nemůžou dopustit, aby o jejich černé zlato nebyl ve světě zájem. Problém čistoty životního prostředí je jim úplně cizí, když každý den díky svým ropným věžím vydělávají hromadu peněz. Jak to tedy dopadne? Budou se stále "ždímat" uhelná a ropná naleziště do té doby, až si jednou svět při vyčerpání všech světových zásob "sedne na zadek"? Co budou lidé dělat potom? Čekat 200 až 300 miliard let na další generaci fosilních paliv nebo jednoduše vyhynou jako už spousta živočišných druhů během naší vlády, protože se nedokázaly přizpůsobit (jak by také mohly). Dokáže se člověk přizpůsobit světu bez uhlí, ropy či uranu nebo na to půjde úplně jinak, nechá fosilní paliva ležet ve špinavých dírách a přejde na nějakou zcela jinou pohonnou látku, dnešnímu světu naprosto neznámou? Anebo snad udělá něco úplně jiného? Nechme se překvapit.