Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V dnešní materialistické společnosti se můžeme na každém kroku setkávat s reklamami. I když se jim budete snažit vyhnout, dříve nebo později se s nimi setkáte. Za dřívějšího režimu nebyly tak obvyklé, nanejvýše v televizi jsme mohli vidět reklamy na ocelové nosníky a podobné věci, o kterých jsme ani neuvažovali, že bychom si je mohli koupit. Jako malý mě vždycky strašně zajímalo, jak to v zahraničí s nimi funguje. Nedokázal jsem prostě pochopit, že například celovečerní film by byl několikrát přerušen sérií únavných reklam. Krátce po revoluci se u nás začaly objevovat soukromé televizní společnosti a reklamy začaly mít zcela nový charakter. Byly agresivní, průbojné, jednoznačné a podbízivé. My jsme samozřejmě neměli takovou zkušenost a jejich obsah jsme pokládali často za realitu, a tak není divu, že mnoho lidí doplatilo na svoji důvěřivost během kupónové privatizace díky Harvardským fondům. Ale to je jen jeden z mnoha otřesných případů, kdy jsme doplatili na naši vlastní nezkušenost.
V dnešním světě, není před reklamami úniku. Můžeme si číst třeba knížku, kde by člověk žádnou reklamu neočekával, přesto tam však na ni narazíme. Jdeme-li jakoukoli větší ulicí, narazíme na billboard, jedeme-li dopravním prostředkem, koukáme-li se na televizi, všude se dříve nebo později setkáme s reklamou.
Otázkou však zůstává, čím by vlastně reklama měla být. Má to být snad informace, nebo podbízivé prošení o zakoupení čehokoli? Snad z počátku byla reklama něčím, co lidi informovalo co se kde děje, kdo nabízí jaké služby, ale dnes...! Pokud se nad tím zamyslíme jen trochu objektivněji, můžeme se divit, že většina lidí ještě není v ústavech pro duševně choré. Jak si jen máme přebrat "haldu" informací, jež se na nás valí. Ze všech stran jsme přesvědčováni, že právě onen výrobek je nejlepší, okamžitě však jiná firma přijde s reklamou, která naopak zase tvrdí, že právě její výrobek je ten nejlepší. Potom nastává těžko řešitelné dilema, jak se rozhodnout. Dříve jsem moc nevěřil, že by reklama mohla zformovat ideu nejlepšího výrobku, ale dnes mám na věc zcela jiný názor. Vždy, když si myslím, že je reklama neužitečná, nepotřebná a že jen zbytečně zvyšuje cenu výrobku, vzpomenu si na jednu prodavačku v tržnici se kterou jsem se dal do rozhovoru. Právě ona mě ujistila, že pokud je jeden den v televizi reklama třeba na prací prášek, pak hned druhý den je o něj mnohem markantnější zájem. Pak se ale nelze divit, že jeden český filosof mluví o člověku jako o televizním tvoru.
Nemůžeme přeci vnímat bezmyšlenkovitě naše okolí, hlavně problém reklamy. Vždyť reklama v nás buduje představu zcela jiného světa, kde jsou jenom perfektní věci, ideální lidé, sex a... Pak je zcela jasný důvod tolika různých psychických nemocí, jako je třeba mentální anorexie - ty jsou právě částečným negativním dopadem reklam. Ve člověku se zformuje zcela nová představa světa, které se snaží přiblížit za každou cenu a zcela ignoruje, že pravý svět je odlišný.
Zamyslíme-li se nad reklamou, pak zjistíme, že většinou apeluje na neznalost lidí. Příkladem takovéto reklamy může být třeba nedávno vysílaná reklama na zubní pastu Signal-BICARBONAT. Mnoho lidí podlehlo reklamě v domnění, že se jedná o něco nového, převratného. Pokud však se koukneme do nějakého slovníku, zjistíme, že ten nic nám neříkající slovo BICARBONAT je vlastně synonymní označení jedlé sody. Tu však na ochranu užívali naši předci, ne?
Další oblast, na kterou reklama apeluje je bezesporu lidská závist. Není potom divu, že drahé propagované zboží jde na odbyt často mnohem lépe, než například jiné, kvalitnější, ale méně známé. Po koupi se s radostí, až potměšilou, můžeme chlubit něčím, co všichni vidíme v televizi, či v jiných formách reklamy skoro každý den. Zůstává však otázkou, zda je to ještě vychloubačnost, co nás vede ke koupi takovýchto věcí, nebo na nás reklama zapůsobila natolik, že už je to vlastní hloupost a naivita.
Na závěr si nemůžu odpustit říci subjektivní názor na vnímání reklamy. Pokud čtu, vidím nebo slyším reklamu velmi často, řeknu si, že čím je větší reklama na cokoliv, pak to není zrovna nejlepší věc. Jedinou reklamou, kterou jsem opravdu ovlivněn, je reklama zboží sama sebe, aneb, když mi někdo blízký poreferuje o čemkoli kladně, pak často si osvojím jeho názor. Právě kvalita by měla být největší reklamou a ne drahé a únavné reklamní šoty. Ale určitě krátké informativní reklamy, s účelem obeznámit lidi s novými věcmi, nejsou nikdy na škodu.