Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Život v České republice se za posledních patnáct let velice změnil. Je pravda, že sice ne vždy to byly změny k lepšímu, ale v mnoha ohledech máme obvykle možnost volby, jakou cestou se dáme.
V dnešní době máme samozřejmě více svobody, můžeme říkat, co chceme, oblékat se podle libosti, jezdit do vzdálených krajů, koupit si téměř vše bez nekonečných front a podobně. Stejně tak prošel jakousi "reformou" i způsob našeho stravování. Netvrdím, že před rokem 1989 pojídali lidé kořínky nebo neznali zásady stolování, ale řekněme, že jídelníček nebyl zdaleka tak pestrý jako dnes. Zároveň se stravujeme mnohem zdravěji, proto by leckdo řekl, že se tento stav stále zlepšuje. Vždyť současný trend velí zásobovat své tělo čerstvou zeleninou a ovocem, celozrnným pečivem, rybami, stoprocentními džusy a pramenitou vodou, nesmíme také zapomenout na pravidelný pohyb.
Má tedy smysl zamýšlet se nad českými nezdravými návyky, když vlastně téměř zmizely? Odpověď je nasnadě. Zdravý životní styl totiž začal jaksi stagnovat.
Jednou z mnoha příčin nevhodného stravování jsou ceny. Poslední dobou skoro každý den nacházíme ve svých poštovních schránkách letáky z různých supermarketů, které nám nabízejí mnoho výrobků za opravdu nízké ceny. Problém je ale v tom, že velmi levné potraviny často nemají příliš valnou kvalitu nebo obsahují mnoho tuků. Jak už je v povaze lidí, vidina velkého nákupu za malé peníze je mnohdy oslní, ne-li úplně zaslepí.
Bohužel naopak zdravější produkty, například ty, které se pyšní samolepkou "Bio", naši peněženku vyprázdní daleko dříve...
A proto tedy logicky vyplývá, že lidé s vyššími příjmy a také s vyšším vzděláním se obecně stravují kvalitněji, na čemž se shoduje i mnoho odborníků. Jisté ale je, že tento "model" nebude platit vždycky. Ať už v chudých nebo bohatých je přece jen zakořeněná tradiční česká kuchyně, jež je sice známá svou vynikající chutí, ne však svou stravitelností.
Jak už jsem poznamenala na začátku, způsob a styl života se v naší zemi změnil a také velmi zrychlil. Přestože žijeme v době plné všech možných "přibližovadel", čas utíká a utíká a my ho nemáme a nemáme. Snad tu funguje nějaká přímá úměra? Díky našemu astronomickému tempu si samozřejmě vyhrazujeme stále méně času na takové malichernosti, jako je jídlo. Zní to sice jako klišé, ale je bohužel pravdivé. Chceme být prostě "fast", a tak i náš oběd musí být takový. Tedy rychlý, chutný, levný, nenáročný. Taková kritéria některé restaurace opravdu splňují a lidé je hojně navštěvují. A není se čemu divit - když máme nepřekonatelný hlad, můžeme si být jisti, že za pár minut si poneseme ke stolečku na tácu voňavý hamburger nebo kuře. Nemusíme ale využívat jen takových zařízení, i doma si často připravujeme pokrmy rychlé na přípravu - stačí jen zalít vodou a je to. Netřeba ale připomínat, že takový pokrm má většinou fádní chuť a pokud náš zrak zabrousí na složení výrobku, z přemíry takzvaných "éček" se nám může zatočit hlava.
Podle mého názoru se ale přílišné stravování v rychlých občerstveních a bufetech netýká pouze Čechů, dokonce si myslím, že rozhodně nejsme na nějakém potupném místě v pomyslném žebříčku oblíbenosti McDonald's, KFC apod.
Je ale pravda, že ohledně zdravé stravy se ještě máme co učit a bude nám ještě dlouho trvat, než uvěříme, že investovat do hodnotnější výživy není zbytečný luxus a mrhání prostředky, ale investování do našeho zdraví a tím i budoucího života. S nesprávným stravováním totiž úzce souvisí i velké množství vážných onemocnění, počínaje zvýšeným cholesterolem a konče infarktem myokardu. Ještě spousta lidí si myslí, že zmíněné choroby se týkají jen starších osob, ale naneštěstí se velice mýlí. Roste počet dětí, které tráví většinu času u televize, nemají dostatek pohybu a jejich apetit se stále zvyšuje. Proto i české školáky ohrožuje cukrovka, obezita nebo zvýšený tlak. Ne za všechno ale mohou nezdravé pochoutky, i doma připravené pokrmy někdy obsahují velké množství solí, tuků a škodlivých látek.
Nakonec bych asi měla poznamenat, že se musíme nad svými stravovacími návyky všichni zamyslet, ale mám dojem, že hloubáním o jídle nic nezlepšíme. Důležité je jednat a opravdu začít. Nemusíme se přece živit jen salátem, stačí, když se občas zastavíme a dopřejeme si pokrm, který je připravený nejen "lehkou" rukou, ale hlavně s láskou.