Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jako děti jsme advent tolik nevnímaly. Tenkrát šlo pouze o to, že celý měsíc Ježíškovi trvá, než přinese stromeček i dárky. A pro jistotu jsme každou neděli zapalovaly svíčky, aby k nám trefil. Bylo to pro nás naprosto zbytečné období a nekonečně dlouhé očekávání toho nejlepšího dne v roce. Samozřejmě vše kvůli dárkům, protože nám bylo tehdy úplně fuk, jestli jsme celá rodina pospolu. Prostě nás zajímaly jen záležitosti od podlahy po začátek větví nazdobeného a při troše štěstí živého stromečku. Ani nás nenapadlo, že by advent měl nějaký hlubší smysl. Většinou ho provázela dlouhá štace adventních koncertů, na kterých jsme byly povětšinou mezi účinkujícími a hrdí rodiče nás nadšeně podporovali z hlediště. Opravdu, takto jsem trpěla každou neděli v promrzlém kostele...

Pak jsem to najednou pochopila. Advent není jen čekání na mimino nosící dárky. Začalo mi docházet, že to by malé batole přeci nikdy nezvládlo. Logicky. S postupně přibývajícím věkem jsem se dozvídala historický i náboženský původ adventu. Následně jsem si užívala předvánoční atmosféru, svíčky a vůni cukroví. To mi bylo kolem patnácti let. Jaká naivita.

Teď už jsem dospělá. Hned to celé vnímám jinak. Hlavně vánoční trhy, které jsou téměř vždy otevřeny od první adventní neděle. Tímto dnem pro mě začíná nošení občanského průkazu na každém kroku, jelikož ve svařáku je alkohol, bohužel. A spoustu přemlouvání si jít zacvičit, protože bůhvíkolik má ten trdelník v sobě kalorií, že? Nejsem alkoholik ani notorický jedlík, ale potkávat se na náměstí s přáteli a známými je pro mě opravdovou hodnotou adventu, natož pak když ho slavíme třeba i v úterý a ve středu...
Dívání se kolem sebe na shon a chaos mě po druhém punči spíše rozesmívá. Už nijak neřeším, jestli při příchodu domů bude ozdobený stromeček. Vím, že nebude, sám se totiž nekoupí a neozdobí. Ozdobím ho já s rodinou, protože o tom advent i Vánoce jsou, o rodině!