Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Prosím vás, kolik je hodin?" ptá se nervózně stařenka, evidentně postrádající pojetí o přítomnosti. Já, patrně se vznášející na výšinách fantazie, během pár zmatených momentů procitnu a vítězoslavně opáčím: "Půl páté."

Zda se nyní poníženě tážete, jestli má můj dosavadní slohový útvar nějaký zapeklitý smysl, ráda odpovím: "Ano, jen to chce čas."
Prozatím, než svůj projev uznám za vhodný, vám prozradím tajemství: Vše je relativní. Pohyb je viděn, a pohyb neexistuje. Stejně jako čas.
Tak ho pojďme zastavit a zapomenout na umění impresionismu, jakéhosi vznešeně povrchního slova, co proniklo do naší krátkodobé paměti středoškolského vzdělání.

Ačkoliv je síla představivosti nezanedbatelná, věřím, že chvíle naprosté ignorace fantazii nevyžaduje.
Zapomeňme tedy na zdokonalování naší fyzičky pomocí dobíhání autobusu, halucinogenní pozorování vteřinovky, tiků jak nástěnných hodin, tlak našich unavených víček a dle názvosloví nejmenované profesorky: "politicky korektní" sebevraždu - nedochvilnost. Aneb dle názvosloví studenta s nechvalným množstvím absence - ranní návštěva lékaře.

Cítíte najednou ten svatý, nekonfliktní klid? Bez linek a zpropadených čísel, která nás doteď pronásledovala na každém kroku?
Minulost, přítomnost a budoucnost jsou pouhými slovy do pasivní slovní zásoby. A ano, měla bych končit, slunce již zapadá.

Ptáte se, kde je ten slíbený smysl slohového útvaru? V západu slunce, východu či soumraku. Opět se totiž vracíme k prchavosti okamžiku impresionismu a následně i tomu, že ať chceme, či nechceme, čas je všude kolem nás.

A je už pouze na vašem uvážení, zda mi prominete, že jsem vás připravila o dvě minuty vašeho života svým prchavým fejetonem.

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/fejtony/cas.html