Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• poznámka k tématu: jedno ze zadání písemné práce z češtiny pro maturitu 2020 (podzim) znělo Jak se (ne)chovat v hromadné dopravě a jednalo se o článek s prvky fejetonu o cestování hromadnou dopravou (funkce výchozího textu inspirativní)

Každý z nás určitě občas jezdí hromadnou dopravou. Někdo denně, jiný zase jednou do roka, ale každý to zažil. Tento způsob dopravy skýtá mnoho strastí. Městská hromadná doprava je opravdu tou pomyslnou třešničkou na dortu, my se ovšem zaměříme na dálkové cestování.

Bude mi to asi na vždy záhadou, ale při cestě se mi pokaždé stane nějaká vypečená chuťovka. Ať už jde o nedodržování jízdního řádu, kdy autobus vůbec nepřijel, nebo o přehlédnutí mého mávání na zastávce na znamení či třeba o neohleduplného řidiče, který zapomněl zavřít boční dveře, a já v zatáčce málem vypadla z přeplněného autobusu.

Je už jedno, jestli si předem koupíte místenku, nebo si v případě společnosti Student Agency uděláte rezervaci sedadla dopředu. Může se vám taky totiž stát, že zvesela dorazíte na autobus, předejdete celou frontu lidí, kteří čekají, jestli nepřijde nějaký vlastník rezervace a tím se jim uvolní místo, vítězoslavně nakráčíte do autobusu, posadíte se na své sedadlo k okýnku (protože to jsou nejlepší místa) a po celé téhle komedii přijde dvěstěkilový postarší pán, váš spolusedící, a vaše nálada rázem spadne na bod mrazu. V lepším případě si k vám přisedne slušný úředník v saku s notebookem v podpaží, v mém případě ale spíše půjde o zpoceného dělníka s blátem na botách.
Celou cestu se pak jen modlíte, abyste neupadli do bezvědomí z omamné vůně těla pana spolusedícího. Počítáte každou vteřinu do příjezdu a po vyběhnutí z autobusu jste vděčni i za znečištěný vzduch ve městě.

O moc lepší to ale není ani v tom případě, kdy místenku nemáte. Přijdete na zastávku deset nebo patnáct minut předem v domnění, že budete stát hned na začátku fronty, ale k velkému štěstí dorazíte mezi posledními. Vystojíte si tedy nekonečnou frontu na přímém slunci, abyste po nástupu do autobusu zjistili, že jsou všechna místa na sezení obsazená a můžete být rádi, že vůbec jedete. Zaplatíte tedy jízdenku, přitom máte plné ruce tašek a ještě držíte peněženku, mobil a drobné, které vám řidič vrátil. Nemáte čas uklidit si věci do tašky, abyste měli prázdné ruce, protože zezadu se na vás již lepí dav nedočkavců, kteří vypadají, že se nemůžou celý den dočkat, až vás namačkají do autobusu. S plnýma rukama se tedy derete uličkou, svými taškami srážíte každou hlavu v uličce, na každém kroku se omlouváte a potí se vám snad i uši z toho trapného pocitu, že na vás civí celý autobus. Až najdete místo na stání uprostřed autobusu, s oddychem si položíte tašky na zem a autobus vyjíždí. Najednou ale přichází ono štěstí, když začnete pozorovat, že asi 80 % lidí kolem vás nezná slovo deodorant, voňavka či snad čisté ponožky. Zbylých 20 % nenapadne, že autobus má okénka, kterými se dá větrat. S předtuchou pohodlné jízdy se křečovitě chytnete tyče a po příjezdu se cítíte zmoženi jako z posilovny, protože vyvažování v serpentinách, abyste nesrazili k zemi někoho ze svého okolí, je neuvěřitelná dřina. Průběh celé dvouhodinové jízdy je neměnný. Konec stejný jako v případě rezervace jízdenky.

Takže pro shrnutí; je úplně jedno, jakým způsobem se autobusem dopravíte z jednoho místa na druhé, ale pokud budete mít štěstí jako já, nikdy to nebude ona idylická příjemná cesta, kterou můžeme vidět ve filmech.
Všem odvážlivcům přeji hodně zdaru a před těmi, kteří jezdí denně, klobouk dolů!