Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zase nuda v Brně, to jako v hodině matiky. Proč? Protože právě zde mám kuli jako Brno, kterou si ale dozajista opravím a to během 48 hodin, což je čas, který zbývá do obdržení příkladů. Schyluje se totiž na takovou malou vraždu - blíží se čtvrtletní práce z matematiky.
Nastal den D, pátek třináctého, hodina pravdy. Jsem si naprosto jista svými znalostmi mnohočlenů a lomených výrazů - jsou na nule. S vědomou nevědomostí přichází strach a chvění. Klika cvakla - nepřítel před branami. Náhle dveře letí - učitelka vchází do dveří. Rychle a zběsile hledám tahák. S mým uvažováním pravé blondýnky se jistě bude hodit. Před rozdáním zadání si ještě vyslechneme, co všechno během testu nesmíme. Opisovat. Tak to určitě! Znamenalo by to jinak porušení 11. přikázání - dnes neumírej. A vůbec. Studenti od nepaměti razí heslo: musíme si pomáhat. Navíc, vycítit od koho správně opisovat je ten základní instinkt.
Jedním okem sjedu matematický nekrolog. Tohle že je zadání? Být herečkou, považuji to za scénář k pohádce Alenka v říši divů, v tomto případě spíš k psychologickému hororu. Nejsem Harry Potter a tudíž nevlastním kámen mudrců, abych vše na jedničku spočítala. Zatím přemýšlím jak na věc. Čert ví proč, ale tento příklad mi vyšel beze zbytku a teoreticky se tedy jedná o správný výsledek. Skvělé! Černý jestřáb sestřelen! Ale to je zhruba všechno. Při pomyšlení na vyhodnocení tohoto Waterloo po česku si uvědomuji, že příští hodinu máme občanku a já mám za úkol objasnit spolužákům jeden z cizích pojmů - apokalypsa. Pero odkládám s vědomím, že lepší už to nebude.
Opět hodina matematiky, opět ta učitelka, opět svírá v ruce štus papírů. Nepochybně jsou opraveny, protože z nich červená vyzařuje jako Rudá záře nad Kladnem. Učitelka nám oznamuje své závěry. Děvčata prý nejsou příliš schopna porozumět matematickým zákonitostem. V tomto směru mají chlapci daleko větší smysl pro logiku. Jenže holky to chtěj taky. Že je mužské pohlaví úspěšnější, lze nazvat jednoduše - kruté radosti. Ale i některá děvčata zvládla test na jedna. Jedná se o ligu vyjímečných. Já však patřím spolehlivě až do té třetí skupiny - Mrtvé duše. Maturitu nesložím, do dalšího ročníku nepostoupím, roste ze mě akorát tak krásná pokojská. Nejsem ale sama. Ti dva experti za mnou mají zřejmě o své kariéře také jasno - agenti dementi. Dát se s nimi dohromady, odhalím obsah filmu Nebezpečná partie. Těžko pak soudit, kdo z nás by byl blbý a kdo ten ještě blbější. Mým úvahám učiní zadost pohled na učitelku. Co ta holka chce? Sedí si za katedrou jako Sněhurka a ... a za chvíli si k sobě přizve 7 trpaslíků! Mrknu na hodiny a rázem pochopím. Dalších deset minut se bude zkoušet. Po vyslovení mého jména se bledá jako stěna plížím k tabuli. Na dotaz, kde mám žákovskou knížku, se vracím pro svou knihu džunglí. V tom přichází boží zásah - zvoní. Nebudu tudíž zkoušená, ale zapsání pětky do žákajdy se nevyhnu. Učitelka nalistuje příslušnou stránku, uchopí svoji smrtonosnou zbraň (červenou propisku) a větou 2. písemná práce pomlčka mnohočleny čárka lomené výrazy spolu se známkou vyřeší za rodiče dilema - pustit mě do kina či nikoliv. Sama si tím však nešťastně nahraje. Jak ji mám mít i nadále v oblibě, když kvůli jedné (no možná dvěma, třem, čtyřem...) nepovedeným písemkám přijdu o film Milujte svého zabijáka? Šance neopakovat devátý ročník je mizivá. A pak že pouze básníci přicházejí o iluze!

Slovo závěrem...
Říká se, že spisovatel zaznamenává a sepisuje pouze své vlastní zážitky, kterými se ve svých knihách inspiruje. Nutno tedy podotknout. Toto není kniha, stejně jako já nejsem spisovatelka. Jediným motivem byla škola. Když ji miluješ, není co řešit... Předměty, osoby a výsledky školních prací jsou zcela smyšlené. Svých roků strávených na gymnáziu si velice vážím, jsou to totiž ta neopakovatelná báječná léta pod psa...

Amélie z Montmartru