Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nejblíže fejetonu, případně kritice

Ta holka se nese! Úplná dáma. Je klasicky hezká, obličej jako panenka - dokonale aplikovaný make-up, dvě řady vybělených zubů, perfektně učesaná...

A jejej! Lehounký vánek nám pocuchal kadeře. Ale, slečno, přece by ses tolik nečertila. Ještě že je kolem spousta obchodů, alespoň se můžeš zhlédnout ve výloze a upravit si nedostatky. Ale že jich moc není, tedy ne těch viditelných. Kdovíjak je to s vnitřní krásou... To bude nejspíš bída. Ovšem na první pohled se ti nedá téměř nic vytknout. Akorát - není té dokonalosti přespříliš?

Je divné, že jsi sama. Kdes nechala doprovod? U takových slečen je to poněkud nezvyklé. Většinou se v jejich přítomnosti vyskytují houfy obdivovatelů...
Takže do kavárny? To si nesmím nechat ujít!

Takové neštěstí! Musíš se občas podívat i dolů a nenosit nosík pořád zdvižený k nebi, jinak budeš často zakopávat. Není divu, když máš boty na podpatku, či spíš na jehlách. Měla by sis doma nejdřív vyzkoušet, zda na nich umíš chodit. Jak se tak dívám, žádná sláva to není.

Jak se zdá, malý zádrhel ti nedělá těžkou hlavu. Nasadíš líbezný úsměv a pokračuješ dál. Ještě se těšíš z myšlenky, že se ti podařilo upoutat na sebe větší pozornost. Otázkou je, jestli v dobrém, či špatném slova smyslu. Avšak to vůbec neřešíš. Proč taky?

Vybrala sis skvělé místo. Taktiku máš v malíčku. Kde jinde než u okna by tě bylo nejvíc vidět? Možná tak mezi dveřmi...

Styď se. Jen si sedneš, už vytahuješ zrcátko. Jakou chybu chceš najít? Myslím, že ty nějakou objevíš, i kdyby tam tisíckrát nebyla. Nemohla sis s tím zalézt na záchod? Aha, já tomu vlastně nerozumím, to je nová móda. Co všechno v Paříži nevymyslí...

Už si konečně něco objednej. Číšník na tobě doslova visí pohledem. Takže jednu kávu. Bez šlehačky? Trocha by ti neuškodila. Vypadáš bídně. Stejně nedávají pravou, jenom něco, co je na sto honů cítit chemií.

Na koho se usmíváš? Jo tak, máš zálusk na mladého architekta. Nech si rychle zajít chuť, ten je čerstvě zadaný. Včera byl v divadle s docela sympatickou slečnou a pak ji představoval rodičům jako svou přítelkyni. Ale ty si nedáš pokoj. Ani minisukně to nespraví, nevšímá si tě, máš to marné.

Vytahuješ esa z rukávu ve stylu hollywoodské hvězdy? Nevím, co získáš tím, když si budeš dávat vrstvy lesku na rty. Na hrníčku to asi moc hezky vypadat nebude a na tváři nějakého muže už teprve ne. Beztak nemáš žádného po ruce.

Od tebe by se toho člověk moc nenaučil. Neumíš ani míchat kávu. Držíš lžičku snad jenom nalepenými nehty a k tomu máš zdvižený malíček. Že by křeč?
Jo, nervozita. To je známá věc. Dočteš se o ní v každém časopise. Nejčastějším projevem jsou tiky. Na tobě jsou čím dál tím víc pozorovatelnější. Pohazuješ hlavou zprava doleva (dávej pozor, zacucháš si vlasy), klepeš botou do nohy židle a už dokonce bubnuješ prsty o stůl. A architekt na tebe kašle. Podívej, tamhle mu jde partnerka. Jaké radostné přivítání! To je smůla, viď?

Už odcházíš? No počkej, číšník čeká, že mu věnuješ alespoň jeden pohled. A třeba spropitné. Tak se snažil, aby sis ho všimla. I košili si polil, jak utíkal, aby ti splnil přání. A ty ho zklameš...
Najednou máš velmi naspěch. Nezapomeň si svetřík, takového by byla škoda...

Představení skončilo.
Takže mně nezbývá než si jít zase sednout na lavičku do parku. To za našich mladých let bylo všechno jinak...