Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ve chvíli volna během těch všech předvánočních honiček a časové vytíženosti si pročítám jakousi webovou stránku.
"Ach, jak trapné je, že všude jsou samé předvánoční pseudovtipy!" naštvaně mručím, ale vtom mě jeden zaujme. Stojí tam: Nyní až do 24. prosince nastává čas "Nežerte to!" a potom nastane čas "Vy to vůbec nežerete!"
Pobavilo mě to natolik, že jsem se smíchy málem zadusil vanilkovým rohlíčkem, který jsem právě uloupil z pekáče. Ten autor mi mluvil přímo ze srdce. Podobná situace se u nás doma opakuje každé Vánoce, rok co rok. Sotva máma vyndá z naší horkovzdušné elektrické trouby první pekáč s cukrovím, už u ní stojí řada mlsounů jako na čekané. Čekají, kde jaký drobek upadne, aby mohli své trávicí ústrojí potěšit prvním kouskem lahodného včelího úlu, lineckého nebo prachobyčejného nezdobeného perníku. Jenže hned po štědrém dnu, kdy jedení cukroví ztrácí tu předvánoční atmosféru, si ho téměř již nikdo nevšímá.

Občas se zamýšlím nad otázkou zákazu a povolení. Jakási psychologická teorie praví, že věci zakázané jsou mnohem lákavější, než kdyby byly povolené. Je to důkaz toho, že v nás přebývá zvíře, duše uličníka. Tuto myšlenku mi potvrzuje nejen nám všem známý příběh o Adamovi a Evě, ale dokonce i ono vánoční cukroví. To "zakázané ovoce" nám kolikrát nedá ani spát, když v noci tajně po špičkách cupitáme do kuchyně a ujídáme od všech druhů napečených dobrůtek. Ale jakmile se nám dříve zakázané cukroví zpřístupní, máme toho naráz takový nadbytek, že už ho brzo nemůžeme ani vidět. Je možné, že nás vůbec netáhne samotné cukroví či jablko ze stromu poznání, ale láká nás dobrodružství, tajemno, které s sebou zakázané věci všude vleče.

Otázkou je, zda se proti tomuto vůbec dá nějak bojovat. Povolit vše? Mohlo by to dopadnout tak, že všechno všechny přestane bavit a po naší malé planetě Zemi se budou pohybovat pouze znudění bručouni bez motivace cokoliv dělat. Zakázat vše? Když bude zakázané úplně vše, nezbude nic jiného, než zákaz porušit, jinak bychom nemohli dělat absolutně nic, takže ve finále toto řešení bude mít přesně opačný účinek. Jako vhodný kompromis by se zdánlivě jevil poměr 50:50. Naštěstí rozhodování o tomto nenáleží mně, ale našim milým pánům politikům. To já si radši půjdu ještě ďobnout nějakého toho cukroví.