Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zná to každý. Stává se to velmi často i mně. Většinou ho člověk pozná hned brzy zrána. Stačí, abyste se probudili, a téměř okamžitě vám dojde, že není něco v pořádku. Proč?

V budíku došla přes noc baterie a vy zjišťujete, že jste zaspali. Autobus odjíždí za pár minut, a tak není času nazbyt. Rychle se začnete převlékat. Nesmíte se však zdržovat, a proto pyžamo odhodíte na zem. Mimochodem o něj zakopnete ve chvíli, kdy se vracíte pro školní batoh. Na čištění zubů bohužel není dost času, proto hledáte žvýkačku. Zuřivě prohrabáváte skříňku v kuchyni. Žvýkačka však "jako na potvoru" nikde není. No nic. Rychle obléknete bundu. Na prahu však zjišťujete, že svačina leží na stole. Rychlými kroky vtrhnete do kuchyně. Avšak váš spěch zarazí tupá rána do dvířek skříňky, kterou jste bohužel zapomněli zavřít. Teď sprintem k autobusu. Ten jen tak tak stíháte. Znaveně usedáte na sedadlo a vlastně až teď zjišťujete, že jste již vzhůru. Vy ano, ale sestra, kterou máte budit, určitě ne. Mobil však leží hned vedle nefunkčního budíku na nočním stolku, a proto spoléháte na to, že sestru probudila alespoň ta tupá rána do skříňky.

Jízdou se poněkud uklidníte. Zdá se, že je již vše pod kontrolou. Při chůzi ke škole vám však přes cestu přeběhne černá kočka. Říkáte si, že to snad nic neznamená. Jenže ještě netušíte, že tu "potvoru" vyděsí klakson auta a že se stejnou cestou (tedy před vámi) vrátí zpět. Hned v šatně vás odchytne kamarád, kterému jste měli donést CD. To však leží hned vedle budíku a mobilního telefonu. V hodině radši mlčíte. Něco říkat by se totiž dnes nemuselo vyplatit. Mlčíte tedy až do chvíle, kdy vám soused oznámí, že Pepa se rozešel se svojí holkou. Suše a polohlasem konstatujete, že je vůl. Jenže profesor si tuto poznámku vezme až moc osobně, a tak jste voláni k tabuli. Výsledek je žalostný. To ale čekáte předem.

Cestou domů nepotkáte ani jednu černou kočku. Říkáte si, že je snad vše v normálu, ale opak je pravdou. Domovní dveře jsou zamčené a vy hledáte klíče. Nalézáte v kapse od kalhot žvýkačky, ale těmi si neodemknete. Naštěstí je někdo doma a přijde vám otevřít. Utěšujete se, že klíče snad budou vedle budíku, mobilního telefonu a CD. Avšak jaké je vaše překvapení, když zjistíte, že klíče neleží na nočním stolku. Až teď si uvědomíte, že jste je pravděpodobně nechali v zámku od školní skříňky.

Odpoledne se raději neodvažujete dělat žádnou složitější činnost. Celkem se divíte, že jste se vůbec dožili večera. Při usínání ležíte a přemýšlíte. Tlačí vás myšlenka, jestli byl blbec tenhle den, nebo vy sám. Jaké je ale vaše překvapení, když zjistíte, že to, co vás tlačí, není myšlenka, ale klíče, které vám vypadly ze zadní kapsy u kalhot...