Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jakožto ročník 2000 se ještě považuji za doznívající pozůstatek toho, čemu tak ráda říkám děti předminulého desetiletí. iPhone ještě nebyl, ujížděli jsme na Hadovi, Bounce i dalších nokiáckých hrách. Toužili jsme po Tamagotchi, vyrůstali na Kabátech, jedli Vlnky, nosili manšestráky... Neexistovaly "vychytávky" dnešní doby, ale víte co? Ta doba mi chybí! Už jenom proto, že šlo o skvělé bezstarostné dětství. Tenkrát se sbírali Pokémoni. Bratr jich měl až nekonečně mnoho, vlastně stejně jako kuliček do kuličkové pistole, se kterou celé dny lítal po lesích s kamarády. Jako malý capart jsem pak vytáhla rodiče na zdánlivě nevinnou procházku po lese a snažila se předhonit bratrance v počtu sesbíraných kuliček. Dokonce jsem měla tu čest strávit s mým tehdy pubertálním bratrem májku, kde kohosi obalili do toaletního papíru od hlavy až k patě.

Každý večer jsem pak strčila kazetu do staré televize s obrazem, jako kdybych si nasypala písek do očí. Jo, všichni té doby sledovali Simpsonovi, i když je vlastně vůbec nechápali. Když nás trochu ovládlo kouzlo techniky, přišly hry jako Bulánci, Invaze z vesmíru, Pac-Man a další libůstky o pár pixelech.

Nejvíc mi ale chybí to, že v té době jsem mohla jít ven a vždycky tam někdo byl. Vždycky! V té době nikdo neřešil ničí vzhled. Prostě jsme všichni spolu existovali v jednom velkém, skvělém kolektivu. V zimě jsme měli ty rádoby nepromokavé oteplováky, ve kterých jsme stejně byli mokří až na kost, ale hlavně šťastní. No jo, to vlastně ještě byl v zimě sníh! Oh, jak ten mi chybí!

Něco jako Facebook pro nás vůbec neexistovalo. Naší sociální sítí byl táborák. Chybí mi opékání, zpívání, "schovky" za přítmí... To všechno mi sice do určité části poskytuje skaut, ale už je to prostě jinak.

A úplně nejvíc frčely asi bunkry. V dešti se stavěly v peřinách a při slunečném počasí ve stromech. Zbraní mi bylo malé laserové ukazovátko a stará kuličková pistole, partnerem bratr. Doteď si pamatuji, jak jsme si tehdy spolu hráli a vážím si každé vzpomínky na cokoliv z té doby. Tehdy jsme neměli "dotykáče", tablety ani Air Maxy, ale měli jsme milionkrát lepší dětství, než které bych zažila v této době. A jsem za to ráda. Měla jsem úžasné dětství a věřte nebo ne, zažila bych si ho klidně znovu!