Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý z nás, kdo se dožije vyššího věku, se stane seniorem. A i když si většina říká, že nikdy nebude takový ten typický otravný důchodce, málokomu se to nakonec podaří.

Abych začala zlehka, máme tu televizi - u filmů a dokumentů pro pamětníky se důchodci vždy rádi posadí, samozřejmě s hlasitostí takovou, která nám ostatním rve uši. Když ale mezi reklamami zazní, že má Kaufland tento týden slevy, neváhají a klidně si i přivstanou, aby stihli dojít k obchodu ještě před otevřením. Zde pak ostatní blokují svými vozíky a přetahují se o poslední kousky nových nožů, i když těmi jim už doma přetéká šuplík. A to nemluvím o Horstu Fuchsovi, nabízejícím nový odšťavňovač ovoce, který stejně použijí jen jednou a pak ho pohřbí do skříně mezi další velmi užitečné zlepšováky.

A co takhle důchodce na cestách? Přes přechod mu to trvá neskutečně dlouho, ale když už se rozhodne cestovat městskou hromadnou dopravou, nadává vám do chuligána, jenž ho nepustil sednout, ačkoliv je autobus celý prázdný. Pakliže má lepší den a pustí se s vámi do řeči, obvykle se dozvíte o tom, že minulý týden zemřela Boženka ze třetího patra jeho paneláku i to, jak kamarád Franta jezdil za války s tankem. Nesmí ani chybět často používaná věta: "Za mých mladých let...," která je u všech jeho věku tak oblíbená.

Ať přinese současná doba cokoli nového, stejně si senioři stojí za svým, že za jejich mladých let bylo vše mnohem lepší, včetně toho, že neexistovaly ty internety. Není divu, když nevědí, jak tyhle věci fungují.

Ale na druhou stranu, proč naše milované důchodce kritizovat, když se jimi také jednou staneme?