Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Je to fakt. Holý fakt. Že fantazii každý má, a proto se o ni nestará." A tak jsem začala svůj úvod do fejetonu, jehož téma jsem vymýšlela čtrnáct dní, a stejně mě žádné nenapadlo. A přitom jsem myslela, že fantazii na to mám. I když...

Fantazii má přece každý, někdo velkou, jiný malou, ale má ji každý. Jenže fantazie je věc záludná. Musí mít náladu na to, aby se objevila ve správný čas, zrovna když ji potřebujeme. To se však stává málokdy. Většinou jen když jdeme někde po ulici, ležíme v parku nebo třeba před spaním. Pak si říkáme, že bychom si naše myšlenky měli zapsat a až budeme mít zase čas, pokračovat v nich a dále je rozvádět. Avšak právě v tom je problém - do té doby většinu souvislostí zapomeneme a ještě k tomu nás opustí fantazie, takže zůstane jen u tisíců zmačkaných papírů v koši, vypsané tužky a špatné nálady, protože jsme nic nevymysleli. Myslím, že se to stalo každému. Mně zrovna teď u tohoto fejetonu.

Je také pravda, že když nám někdo zadá nějakou práci, jíž "musíme" udělat, fantazie prostě pozná, že jsme do něčeho nuceni a neobjeví se. Můžeme si brát do ruky kouzelné konvice a doufat, že se nám zjeví Aladin, ale to se většinou nestane. Jiné je to, když chceme psát sami od sebe, baví nás to a jde nám to - to nás fantazie potom navštěvuje často.

Co se tímhle snažím říci? Je tohle aktuální problém? Ano, je! Tento problém je totiž aktuální vždy a týká se všech vrstev lidí, ať už jen píší nějakou práci, shánějí dárky pro své blízké nebo vymýšlí originální přání k narození svého dítěte...

A tak doufám, že se alespoň někomu po přečtení této mé práce poštěstí zaznamenat si své myšlenky včas, když už se ho uráčí navštívit ona záhadná múza. A těm ostatním nezbývá nic jiného než doufat, že fantazie přestane být tou myšlenkou, která když se nám zrodí v hlavě, zanedlouho zase zemře a zrodí se z ní začas myšlenka nová - jako právě ta pára nad hrncem.

Fantazie, taháš nás pěkně za nos, ty nezbedo jedna!