Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

1. Nečekané probuzení
2. Ceny za hubičku
3. Hurá! Velké slevy
4. Vyúčtování
5. Slevy dělají divy
6. Není všechno zlato, co se třpytí

Je ráno, slunce ještě nevystrčilo první paprsky a z postele mě nutí vylézt silné bušení a zvonek u dveří. Je to pošťák.
"Dneska jste si nějak přivstal," povídám mu.
"Ano, slečno, spěchám, abych tam byl první."
"A kde?" ptám se.
"Vy to nevíte? Všichni už tam běží..."
"Ale kam?"
"Do Lidlu přece! Jsou tam dnes velké slevy. Až 95 %. Tady máte leták plný akčních cen," říká pošťák, předává mi velký barevný list se slevovými kupóny a rychle běží ode dveří.
Ještě chvíli přemýšlím, co je za den a jestli to všechno není jenom apríl, ale ne. Není! Je 12. květen a všude kolem vidím reklamní billboardy s velikým nápisem "HURÁ, SLEVY 95 %". Takovou šanci si přece nenechám ujít. Pod okny jsou davy lidí, hrnoucí se k prodejně. Probudím celý zbytek rodiny a bez delších příprav, jenom s veškerou hotovostí a platebními kartami, se přidáváme k ostatním.

A je to tady. Z dálky už vidím to krásné, zářivé, žluto-modré logo Lidl a střemhlav se vrhám pro první nákupní košík. Ve velkých prosklených dveřích mě jakýsi neznámý muž přimáčkne na další skupinku lidí, neúprosně se tlačící kupředu. Jsem uvnitř. Představa o nákupech mě nikdy netěšila jako dnes. Ani neumím popsat ten zvláštní pocit, který mě, a jak vidím také všechny kolem, naplňuje. Všechno je tak krásně barevné, lidé padají jeden přes druhého, aniž by si při takových, často až kaskadérských kouscích uvědomovali nebezpečí úrazu. V tenhle okamžik jde ale všechno stranou. Nejdůležitější je teď ten jogurt. Florian se jmenuje, je za 20 haléřů a je přímo přede mnou. Zrovna je kolem něj asi jenom 30 lidí, proto se vrhám mezi ně a bezmyšlenkovitě házím co nejvíce jogurtů do košíku. Ale co to nevidím! Tablety do myčky Calgonit a nad nimi cedule s nápisem 28,30 Kč. Rychlostí blesku se řítím k nim a beru všechna zbylá balení. Je jich asi 50. K mytí nádobí jsme až doteď používali hadr, JAR a teplou vodu, ale to se ode dneška všechno změní. Koupíme si myčku. Je pravda, že bydlíme ve dvoupokojovém bytě, kde už nemáme žádné místo, ale to vůbec nevadí. Sklep máme veliký a při troše skromnosti se do něj myčka vejde. Jak by ne, když už jsem za tablety utratila skoro 1500 korun a mám jich 50 balení!

Nad tím teď ale nebudu přemýšlet. Vlastně v tento moment nepřemýšlím skoro o ničem, jenom o tom, co ještě koupím a hlavně, jak se k tomu zboží dostanu. V obchodě strávím asi hodinu a půl. Je mi jedno, co nakupuji. Hlavně, že je to všechno tak laciné a nikdy nevím, co se mi kdy bude hodit.

U pokladny stojím dalších 40 minut, a jak vidím, paní přede mnou nestačil jeden vozík, má rovnou tři. Pokladní sčítá můj nákup a zanedlouho hlásí částku 8329 korun. Zaplatím a s 25 igelitovými taškami stojím sama u pokladny a nevím kudy kam. Tamhle jde maminka s dalším plným nákupním košem. Její útrata byla o trochu menší, vyšplhala se jenom k šesti tisícům.

Tatínek už nás čeká na parkovišti na druhém konci města s dodávkovým vozem, kam náš nákup přiváží šest vozů taxislužby. To nás stálo další dva tisíce korun, ale i přesto se s pocitem vítězů vracíme domů.

Ale až tady se dostávám zpátky do reality a uvědomuji si, že jsme utratili veškeré naše úspory, nakoupili většinu nepotřebných věcí, které vlastně ani nemáme kam dát a nemáme ani možnost je všechny spotřebovat v záruční lhůtě a jediné, co nám zbývá, je jít a připravit tu malou místnůstku ve sklepě, do které zítra přivezeme novou myčku na nádobí.