Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

No jistě. Poví se: "Mějte, mladí, úctu ke starším spoluobčanům, neboť nejenže jejich moudrost a životní zkušenosti dalece převyšují ty vaše, byly to jejich ruce, které odtud vyhnaly Němce, z trosek republiky vybudovaly v rámci socialistické urbanizace nová velká města a nasměrovaly nás do společnosti politicky a hospodářský nejvyspělejších států Evropy, ba co víc - oni vychovali nás a naše rodiče, oni nám dali život, vědomosti a peníze, ale především - oni nás mají rádi." Někdy. Možná. Snad.
My, již téměř dospělí a až na ojedinělé výjimky v podobě protřelých světáků, nadměrně inteligentních studentů či sexuálních maniaků v podstatě nezkušení, to všichni někde v hloubi duše - tam, kde se mícha hraničící s šedou kůrou mozkovou napojuje na hypotalamus, zkrátka v našem podvědomí - velice silně cítíme a respektujeme. Přemýšlíme o tom na úkor věcí, kterým bychom měli věnovat maximální pozornost. Projevuje se to tím, že třeba píšeme sáhodlouhá a zbytečně šroubovaná souvětí. Ale zpět k názoru nás (relativně mladých). Ano, relativně, protože kdo by mohl sedmnáct let považovat za mládí? Můj úsudek o generaci dnešních šedesátníků hodně ovlivnil můj děda.
Jednou jsem s ním byl na procházce městem, a protože jsem zahlédl v dálce roh městského krematoria, napadlo mě nadnést téma konfliktu generací. "Záleží na činech celé věkové skupiny," říkal mi tenkrát, zatímco jsme nastupovali do tramvaje, "ta moje si celoživotní prací zajistila respekt tvých vrstevníků." Můj děd je velice moudrý muž, jehož úsudku lze vždy stoprocentně věřit. Lze tedy předpokládat, že sotva dvanáctiletý floutek, který v tu chvíli zasedl místo, když od něj byl dva metry, byl pouze ojedinělou výjimkou, která jen neví o respektu ke starším lidem. Tato příhoda má v sobě silnou myšlenkovou náplň. Nejhůř se ke svým babičkám a dědečkům chovají třináctiletí puberťáci. "I vy budete jednou staří," řekl bych jim nejraději pokaždé, když slyším větu typu "Ty vole, ta moje bábina je tak sklerotická, že pokaždé zapomene, jak se v Excelu formátují buňky, přestože jsem jí to už dvakrát vysvětloval!" Ale já jim to neřeknu. I ve mně totiž probíhá souboj myšlenek pokaždé, když slyším svou babičku, jak na mě od počítače volá, abych jí šel pustit karty. Ale není divu, tato generace dřív počítače neměla a teď se jí už do učení asi moc nechce. Ovšem pomlouvat je a zpochybňovat jejich schopnosti? Něco takového je nečestné, nesportovní a Mirek Dušín by to nikdy neudělal. Chuligáni jedni! Snažím se představit si sebe v roli dědečka. To bych pak byl rád, kdyby mě vnoučata nepomlouvala. A kdyby ano, tak abych se to nikdy nedozvěděl. A kdybych se to měl dozvědět, chtěl bych mít dost kuráže, abych jim mohl vypískat huby.
Tyto konflikty jsou zřejmě způsobeny rozdílem v cítění a osobních ideálech. Nejde totiž srovnávat Katapult s Kabátem, Rašku s Jandou a jahody s bramborami. A jak je to vlastně s úctou? Zkuste si představit krásné dopoledne všedního zimního dne. Místo - nevelká ulička nejméně dvě stě metrů od školy. Všude mrzne, na chodnících sníh, prostě pravý opak zimy, která opanovala náš kraj letos. Přibližně pětičlenný hlouček starších chlapců postává u zdi a kromě páry jim od úst stoupá ještě plyn vznikající při spalování tabáku. Vtom na scénu vstupuje asi šedesátiletá osoba ženského pohlaví s kabelkou v ruce a kloboukem na hlavě. Pět metrů za úrovní onoho hloučku dospěje do místa, které ze srdce nenávidí majitelé bot s hladkou podrážkou a neobratní lidé. V tu chvíli se projeví nedostatečná hodnota součinitele smykového tření babiččiných bot a stařenka jde do smyku, který však bravurně zvládá. Z hloučku chlapců se ozve tichý smích. O pár minut později projde stejným místem sedmnáctiletý frajer a dopadne stejně jako stařenka. Tentokrát je slyšet mohutný řehot. Z toho vyplývá, že dospívající mládež chová k seniorům větší respekt než ke svým vrstevníkům!
Všechny tyto úvahy se však stávají zcela zbytečnými, kdy naše hokejová reprezentace zahajuje na mistrovství světa souboj o zlatou medaili. Tehdy náctiletí spolu se svými sourozenci, rodiči a prarodiči zasedají k televizním obrazovkám a fandí jako jeden muž...