Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Mnoho lidí si říká: "Já na to mám!" Většinou se jedná o situace, které bereme za těžké a většinou pro nás hodně znamenají, ale já si tato slova říkám snad každý den. Ne-li častěji. A proč vlastně? Odpověď je velice prostá, nebál bych se říci přímo banální. Jde tu o učení. Mnoho lidi ho bere za obvyklou věc. Já jsem na tom úplně jinak - učení, to je pro mě mučení! Opravdu.

Třeba jednou... A ono se to vlastně děje stále. Když se blíží nějaká písemná práce, test či bodovka, jež má prověřit naši zdatnost na poli vědomostí, je pro mě neskutečný problém se připravit. Ne že bych byl natolik nechápavý nebo snad hloupý. Prostě mi to nejde.

Představte si, že se kolem jedné hodiny ráno probudíte s nutkáním jít vykonat potřebu. Řešíte dilema: ANO? NE? U mě ale skoro vždy vyhraje NE. A raději to zaspím. Přesně tak to mám i s učením. Stále přemítám, zda se jít učit, či nikoliv.

Když už se k tomuto heroickému činu odhodlám, je následován většinou dobrou známkou a uspokojujícím pocitem. Ale i tyto pocity nestačí k tomu, aby z toho udělaly běžnou věc. Jsem tedy líný?

Kdybych se dokázal učit snadno, nejspíše bych již nezažíval ty příjemné pocity z dosaženého výsledku. Dobré známky by se staly rutinou a ne radostí. Proto se občas ptám: "Je dobré mít z výsledků svého úsilí radost, nebo rutinu?" Já vždy volím radost...

Na druhou stranu obdivuji lidi, co se dokáží učit pravidelně a nepotřebují k tomu dlouhé přemáhání. Když na to mám, tak proč to dokazovat lidem, kterým jde jen o interval od jedné do pěti, a to zleva i zprava uzavřený?

Tak si myslím, že si tu svoji lenost umím pěkně zdůvodnit, že?