Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Stručně řečeno, psaní slohů nemám rád. Jeden by si řekl, že za těch asi deset tisíc let, co už lidstvo umí psát, muselo být již všechno myslitelné napsáno. Ale bohužel tomu tak není, a jestli je, tak na to učitelé stejně neberou žádné ohledy.
Jenže jelikož těchto pár vět asi na fejeton stačit nebude, pokusím se to trochu rozvést...

První problém je samotná volba tématu. Existuje nepřeberné množství věcí, o nichž by se dalo psát, nicméně právě v tom se skrývá moje potíž. Nerad si vybírám ze dvou věcí, takže si nejspíš dokážete představit, jak je pro mě těžké si vybrat z takové obrovské plejády témat. Ale dobře, dejme tomu, že už jsem si nějaké vybral.

S tím přichází druhý problém, a tím je samotné psaní. Nejsem zrovna kreativní člověk a ani si nejsem tak úplně jistý, zdali jsem za cokoliv z toho, co jsem dosud v rámci gymnázia napsal, dostal jedničku. Radši si čtu, než abych sám psal.

Avšak ten asi úplně nejhorší problém spočívá v nutnosti svoji práci číst. Nevím, jak je to u vás, ale já nerad vystupuji před ostatními. Jsem příšerně nervózní, neustále mám strach z přeřeknutí, a abych řekl pravdu, právě ten strach mé přeřeknutí často způsobuje. Když už ve třídě číst, raději něco, co jsem nemusel sám napsat!

Na závěr si to všechno pěkně shrňme: Psaní slohů mi nejde, nemám ho rád, a když už ho napíšu, všechna má radost z dokončeného díla je vzápětí pohřbena jeho čtením.
Doufám, že do maturity se mi s tím povede něco udělat, protože s mým momentálním přístupem se asi nikdy nezlepším. Ale kdoví, třeba mi právě tahle slohová práce poslouží jako odrazový můstek.