Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Máte rádi vánoční shon? Poslední dobou se tato otázka velmi často podává za jediným účelem. A to aby nám televizní stanice řekly, že drtivá většina z nás vlastně nejkrásnější svátky roku protrpí. Znám přesto jednoho člověka, který je miluje. Jsem to já sám.
Miluji Vánoce, ale ještě raději nakupuji dárky. Malé, velké, knihy, oblečení, šperky, prostě vše, co se mi dostane pod ruce a přibližně tuším, komu to dám.
Rád obdarovávám a ještě raději jsem obdarován, je mi jedno čím, dárky mě vždy potěší. Samotné nakupování je pro mě slavnostním aktem plným zábavy i radosti. Vždy vstupuji se skvělou náladou do obchodu, abych obšťastnil úsměvem znavené prodavačky, na které se valí davy nakupujících. Letmo ještě pozdravím, kývajícího se ze strany na stranu, Santa Clause a vyjdu ven. Dnes nekoupím nic. Do ulic se vydaly celé rodiny. Na maminkách je vidět nadšení z nabídky, z tatínků čiší nervozita a z dětí elán i otrávenost. Nervozita je všude kolem. Lidé se častují nadávkami vedle přání všeho nejlepšího do dalších let. Takové paradoxy! Vánoční atmosféra se rok od roku mění, lidé jsou z toho šťastní i nešťastní. Ví, že po všem tom shonu si pak sednou ke stromečku, rozdají si dárky a budou rádi, že to přežili.
Proto se nedivím lidem, kteří Vánoce zrovna nemilují. Ale proč, když je všude kolem tolik barev, světel, skvělé nálady a té výzdoby?
Musím se přiznat, že dárky vlastně nemusím kupovat. Jsem Žid. Ale na rozdíl od mé rodiny vlastně Vánoce slavím, a to jako dny, kdy by se měli mít všichni rádi, měli být pospolu a děkovat Bohu za svou existenci na zemi.
A k první otázce, jestli máme rádi vánoční shon, tak proč ne? Vždyť o Vánocích toho nejvíce seženete, v televizi je plno pohádek a hlavně máme volno, tudíž čas na své blízké. Proč se tedy trápit nějakým shonem.