Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už je to tady zase. A lehce mě to přivádí k šílenství. Chvíli jsem sice přemýšlela, zda jsou tyhle situace úsměvné, nebo spíš žalostné, ale teď mám jasno... Abyste byli v obraze, vrátím se k onomu rozhovoru. K jednomu z mnoha takových.

"Ach jo."
"Co se stalo?"
"No, jen se podívej na to špekatý břicho, tlustý stehna a na ten zadek! Je tak velkej, že se sotva vejdu do vchodu od McDonaldu." Po chvilce, co se prohlíží, dodá: "Já snad budu muset chodit do posilovny a držet dietu. Už zase!"
Pobaveně ji pozoruji a přemýšlím, kde tenhle "problém" vzala. Normální člověk by o ní řekl, že má skvělou postavu. Ale kdo je dneska normální!?

Nejdřív mi celá záležitost přišla k popukání; štíhlá holka a myslí si, že je tlustá. Ale postupem času, kdy jsem měla možnost (nebo spíš povinnost) poslouchat tyhle hlouposti častěji, jsem nad tím začala uvažovat. Dobře vím, že když člověk slyší podobné řečičky víc než je zdrávo, vleze mu to na mozek. A hádejte, co se stalo. Brzy jsem se přistihla, že sleduji počet kalorií na obalech od čokolád a chipsů... Vtipné? Smutné? Šílené!

Je ovšem téměř jisté, že to takhle půjde dál. Další slečny budou řešit své křivky a později se možná utápět v depresích ze své postavy. To znamená další hodiny v posilovně. Pak přijde další pojídání tyčinek po nocích. A pak další cvičení a diety. Další, další, další, ... Ale nemějte obavy, za chvíli budeme pojídat polotovary z neidentifikovatelných látek a budeme chodit s krejčovským metrem v ruce, abychom si mohli kdykoliv přeměřit šířku svého útlého pasu.

A co vy, pánové? Vám vaše "tlusté" pupky nevadí?