Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Ještě kousek doprava! Ne doleva! Dávejte pozor na moji novou vázu!" Tohle slyší můj tatínek každý den. A proč? Je totiž stěhovák.
V jeho popisu práce je SEMovat a TAMovat. "Dejte to sem! Vlastně raději to posuňte tam," navigují ho zákazníci jako Wagner svého Bludného Holanďana. Zatím jsou sami ve svém vlastním bytě ztraceni jak Alenka v říši divů. Člověk musí mít hroší kůži, aby se nestal slonem v porcelánu a všechny Aladinovy lampy a vodníkovy hrnečky neskončily na kousky.
Bum! Bác! Křach! "To byla moje oblíbená mísa!" spráskne nový nájemník ruce jak nad rozlitým mlíkem. "Nebojte, vždyť jsou to jen střepy. Ty přinášejí štěstí." "Štěstí, které si ani za prachy nekoupíš! Ale ta váza stála tři tisíce!"
S proviněnou tváři Galilea navrhuje, jak by se měl nábytek ustavit, aby již k další kolizi nedošlo. "Strčte si své rady za klobouk!" křičí však nespokojený zákazník.
Tatínek se na něj mile usměje. "Strčím, protože vím jak," prohlásí s ledovým klidem Amundsena. Necítí se ale jako na jižním pólu, spíše v Dánsku. Stává se náhle Hamletem a s povzdechem: "Být či nebýt...stěhovákem?" uléhá na pohovku a nechává si zdát sen tisíce a jedné noci...