Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hrbím se na staré kancelářské židli nad mým notebookem, jenž mi osvětluje jen lampička se štiplavou září. A pracuji. Moc dobře vím, že pracuji pro to, abych měla peníze. Peníze, za které si koupím masáže na má bolavá záda, kapky na mé opuchlé oči a psychologa pro můj vystresovaný mozek.
Ze všech stran se na mě valí deadliny a já se hroutím čím dál tím víc. Tak tohle je svět dospělých? Místo, kde nemám ani chvíli pro sebe? Místo, kde vydělávám peníze na úkor mého zdraví a následně si za ty peníze snažím zdraví částečně obnovit?
Sním o utopickém světě, kde nebude existovat papírování, kanceláře, úřady... A hlavně - kde nebude existovat stres. Všichni se budou při práci usmívat. Bude tu spousta lékařů, pekařů, květinářů, veterinářů... A ve volném čase budeme chodit do parku, hrát tenis nebo jezdit na koních. Zkrátka si užívat života.
A ještě jeden detail - peníze nebudou existovat! Bude zkrátka všeho dost pro všechny.

Jak se tu beznadějně zamýšlím nad utopickým světem a snad i nad tím, jak se vymanit ze spárů kancelářského života, nevědomky otevírám internet a prohlížím si nabídky práce. Někdo by řekl, že hledání práce je náročné a zdlouhavé, avšak již během několika málo desítek minut rozesílám životopisy na všechny strany. Rozhodla jsem se. Nemíním být dál součástí kancelářského světa!