Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Autobusovou dopravou jezdím nerad. Málokde člověk narazí na tolik otrávených obličejů cestujících, a ještě otrávenějších obličejů řidičů. Nevidím snad svět moc černě?

Ráno vždy spěchám na zastávku, která musí být vzdálena minimálně půl maratonu. Po svém hektickém výkonu zjišťuji z aplikace IDOS, že se autobus z nějakého záhadného důvodu devět minut opozdil.

"Dobrý den," zdravím řidiče s otráveným výrazem.
Následně mi je do obličeje vmetena odpověď: "Dobrej."
Jako vždy bez zaváhání zopakuji tajemné zaříkávadlo a vzápětí vyjede lísteček s údajem, o kolik jsem chudší.

Sedávám na místo blízké východu. Svou volbu sedadla nikdy neměním, ale občas přemýšlím o rychlém taktickém přesunu z důvodu nechtěné masáže způsobené řvoucím dítětem. Když neřve mrňous, snaží se můj ušní bubínek prorazit zvuk skřípajícího okénka. Často se sám sebe ptám: Nestačil by třeba kousek žvýkačky, ať už k vyplnění mezery v rámu okénka nebo pusy řvouna?

Alespoň že cesta ubíhá rychle. Řidič spěchá, aby mohl vzápětí na pár minut zastavit a vykouřit nejméně dvě krabičky cigaret. Moc rád se o své prožitky z čerstvě zuhelnatělého tabáku dělí s cestujícími, proto nechává posuvné dveře zásadně otevřené.

Po vyslechnutí čtvrté stížnosti pána v důchodu, jak se mladá generace neumí chovat a o kolik zase zdražila tlačenka, nasazuji do uší sluchátka. Poté následuje téměř klidná jízda, jen občas se koleny přetlačuji s bezohledným pánem.

Pokud jste ani jednu z trochu přibarvených situací nezažili, chtěl bych vám od srdce poblahopřát. Ostatním bych doporučil koupi kvalitních sluchátek a pravidelné ozařování lidí svým úsměvem, protože jinak vše, kromě otrávených obličejů, zůstane stejné.