Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Takzvaného českého turistu dnes potkáme skoro všude. V civilizovaném světě, zemích Dálného východu nebo exotických krajinách. Moře cestovek nás chce ohromit vodopádem luxusních hotelů, ze kterých by šlo poskládat nejedno souhvězdí. Příliv nejvýhodnějších nabídek "first moment". 5% sleva pro důchodce. Zaručeně neodolatelné slevy "last moment".
Typická česká rodinka si maximálně prohlédne katalogy nabízející nepřeberné množství předražených zájezdů. Od Španělska, Itálie, Řecka přes Egypt a Tunisko až na Havajské ostrovy nebo Seychely. Vše nakonec končí slovy: "Tak co, nevyrazíme letos k babičce na Moravu?" Tento návrh však nesklízí ovace. Děti odejdou zklamaně do pokojů. Rodiče se na sebe tázavě podívají. "Tatínku, kdybychom s tou novou pračkou ještě počkali a uskromnili se, tak by ta Itálie třeba vyšla."
Po roce šetření se můžeme se s téže rodinkou potkat na dálnici, kde si to valí stovkou ve staré škodovce. Hodiny úmorné jízdy. Častá nevolnost dětí. Pokuta za špatné vybavení lékárničky. Dvě výměny kol a už jsou v cíli. Ještě kontrola adresy od známého bratrancovy manželky. Ano je to ono. Menší penzion na okraji města.
Ubytují se a vyrazí do víru velkoměsta. Brzy se však začnou topit v řece turistů, která s nimi hází jak s rybářskou bárkou. Dav je nakonec vyplivne u velké slané louže, kvůli které sem přijeli. Děti fascinovaně hledí na moře. Otec se starostlivě rozhlíží po pláži a hledá ostůvek volného místa. Matka tiskne peněženku a odhání drzé domorodce.
Idylka letní dovolené začíná.
Chvíle hledání a naleznou místo pro rozložení osušek. Namačkáni jako sardinky, ale přesto šťastni. Po dni stráveném na pláži přichází domů vykoupaní v moři, ale i ve svém vlastním potu. Přese všechnu snahu otevřít některou z dovezených konzerv lžící svoje úsilí vzdávají a vyráží na jídlo do města.
"Eine kikirike kleine." Číňan prodávající grilovaná kuřata nechápavě valí oči. "Hrůza, taky by se tihleti přistěhovalci mohli naučit nějakou cizí řeč, viď maminko?" Otcova snaha získat obživu pomocí německého jazyka ztroskotala. "One pizza," zkusí to maminka opodál a ukáže na šunkovou se sýrem. Stánkař s úsměvem na rtech podá krabici plnou voňavé dobroty. Hladová rodina se na kýženou potravu slétne jak včela na med.
Druhý den jdou do města s jedinou myšlenkou: Musíme sehnat otvírák na konzervy. Po bloudění spletí uliček jakoby vystřižených z kriminálky o italských mafiánech najdou něco, co by mohlo připomínat obchod s domácími potřebami. Tatínek zkouší němčinu, maminka loví ruská slovíčka, děti hledají pomocnou ruku v angličtině. Přicházejí na řadu ruce a nohy. Vyděšený prodavač sahá po telefonním přístroji. Celá rodina se začíná topit v neschopnosti se domluvit. Záchranný kruh jim hodí až přihlížející mladý pár. Jaké štěstí, že jsou to Češi. Na prodavače spustí plynnou italštinou. Vysvětlí vzniklé nedorozumění a poprosí o otvírák na konzervy. Naše rodinka vychází z obchodu. Maminka tiskne otvírák na prsa. "Tatínku, po příjezdu domů dáme děti na kroužek italštiny." "Až se sem za pět let vrátíme, budeme tu jako ryby ve vodě."