Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zrovna dnes mě napadla taková zhýralá myšlenka o tom, jak by měl vypadat můj pohřeb. A proč ne? Pak už bude třeba pozdě... A co když mí drazí pozůstalí udělají všechno špatně a mně se to vůbec nebude líbit? Tak jsem v zápalu svého rozhořčení, že by při mém velkém dni mohl někdo plakat a být smutný, dospěla k názoru, že s tím musím něco udělat. Myslím, že nejlepší bude připravit pro pozůstalé geniální a detailně promyšlený návod.

JAK NA MŮJ POHŘEB

HLAVNĚ SE BAVTE!!! Každý jednou k tomuto zlomovému bodu svého života dojdeme, opravdu není vyhnutí. Hlavně Vás už nikdy nebudu otravovat svými řečmi, při nejhorším Vás můžu strašit, takže co ještě stojíte? Jde se kalit!

Střískejte se, jak zákon káže, nikdo Vám to dnes nebude vyčítat, je to přeci z toho nesmírného žalu ze ztráty tak úžasného človíčka jako jsem já!

Zahrajte mi písničky od Maxim Turbulenc, a to hlavně jejich songy Jede, jede mašinka a Polámal se mraveneček. Nesnažte se mě obalamutit, neboť všechno budu ze shora sledovat a jakékoliv malé provinění budu trestat doživotním strašením!

Chci, aby můj pomník vypadal jako lavička a byl někde v parku nejlépe pod vysokým stromem a vy jste si na ni chodili sedat, protože nechci zůstat sama jen s vlezlými holuby. Dál by mě mile potěšilo, kdybyste část mého popela rozprášili někde na nějaké rozkvetlé louce, a tak mě ještě pár dní měli stále pod nosem...

A pak ještě kouzelníka, vysokou návštěvnost, hodně mých oblíbených skupin (důležité zvlášť pro after-party). Až to vše skončí, chci sedět ve své urničce pěkně v kruhu nejbližších, abych si to s Vámi stále užívala, také chci, abyste ze zbytku mého popela udělali krásný diamant a dali ho mému nejbližšímu.

Nikdy by mě nenapadlo o tomto takzvaném morbidním tématu přemýšlet, ale ta slečna, která o tom již napsala několik stránek, jež se mi dnes dostaly do rukou, mě prostě dostala.
Jdu vybírat barvu nátěru na lavičku, abyste to měli snazší...