Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Čechy krásné, Čechy mnohojazyčné. Co Čech, to lingvista. Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi Čechem...

Do Čech se již jezdí nejen za poznáním a kulturou, ale za jazykovými schopnostmi Čechů, kteří mají stále větší slovní zásobu. A nejen v češtině. Dokonce jim dávno nestačí angličtina, němčina, ruština nebo španělština. Vrhli se na latinu. A ještě jakou! Odbornou, specifickou právní latinu. Stačí jen na chvíli emigrovat a při návratu se najednou nedá rodným jazykem skoro domluvit.

Zpočátku jsem si myslel, že mne šálí sluch. Lidé ve skupinkách vyslovovali podivné latinské slovo a ihned se pouštěli do zuřivých debat. Diskutovali, kroutili hlavami, ukazovali směrem k nebesům a krčili rameny. Dokonce i osamocení chodci se sluchátky v uších občas něco zvláštního zamumlali.

Protože není každý tak jazykově nadán, viděl jsem občas známky nevole a nepochopení. Všechno se točilo kolem jediného slova, jediného výrazu, který vzbuzoval takové vášně. V první chvíli mne napadlo, že vědci vyšlechtili nový druh zeleniny. Když jsem slyšel stejné výrazy i před řeznictvím, pochopil jsem, že zelenina je jen přílohou k hlavnímu chodu - řádně naklepanému masíčku, obalenému ve strouhance a dozlatova opečenému.

Jenže ten výraz se opakoval i před lékárnou, zněl v obchodních centrech, ve frontách na sociální dávky a dokonce i na sportovištích a v aquaparcích. To slovo sjednotilo všechny generace. Odplivávali si před ním důchodci v parcích, studenti před školními budovami, policisté před výjezdem na zásah i zdravotníci při zákrocích. Mumlali jej i pacienti u zubaře, nemocní v horečkách, lidé před narkózou i během ní, lidé vzdělaní i nevzdělaní, kverulanti i optimisté.

Jedno slovo sjednotilo národ jako zvonění klíčů nebo květiny na štítech zásahových jednotek SNB. Nebyl nikdo, kdo by nechápal onen výraz. Jen já, který se vrátil ze zahraničí, kde nepadlo o české vzdělanosti ani slovo. Zíral jsem nebo spíš natahoval uši.

Snažil jsem se vypadat, že chápu. Také jsem přikyvoval nebo kroutil hlavou, jásal nebo protestoval. Chytal jsem z toho zmatku motolici, koupil jsem si brokolici, udělal krkovici, sedl si na lavici, dal bych si i slivovici, kdyby mi ji někdo nabídl ve sklenici, pak bych sice byl na palici, ale nepřemýšlel o krakatici a neměl třasavici.

A tak jsem rezignoval. Prosím, můžete mi říct, co to je..... A než jsem se nadál, věděl jsem, že se má zastavit něco, co už je zastavené, ale kdyby se to rozeběhlo znovu, tak je tady ten latinský výraz. Vracím se do zahraničí zase o něco hrdější na náš národ, protože takovou hádanku a jinotaj jen tak někde ve světě nevyluští...