Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Začalo to tak, v našem vzdělávacím ústavu v Čáslavi jsem obvykle jako každý den šel courat o přestávce po chodbách, abych zjistil, zda tu nevyrostly nové "kopřivy" (žákyně této školy ). Mimochodem také jsem si při té příležitosti šel koupit něco na zub do místního koloniálu paní Grádové, ale při pohledu na děravou prkenici jsem si koupil jen žužuzuby. Po cestě zpátky jsem na to narazil, nejdříve mé kukadla zaostřovala, jak jen to šlo, ale bezvýsledně, z dálky vidím něco jako upoutávku na cirkus. Ba ne, je to ten infoplakát maturitního plesu, o kterém mluvil náš třídní kouč. Ani setinu sekundy jsem neváhal a běžel po šesti schodech nahoru a oznámil to třídě. Všem to bylo jedno a chovali se ke mně, jako bych se právě vyskytl. V duchu jsem si říkal, že tam budou ty "pravý baby", ne ty kredenciózní, co se dívají celý den na argentýnské telenovely, ale ty nefalšovaný krásný maturantky z TA 4. Ještě ten den jsem doma rozbil moje prasátko a objel všechny babičky, zda nepotřebují uklidit dvorek či maštal. Jistě víte proč. Když jsem si zakoupil lístek na tuto mimořádnou událost, zbývalo do plesu jen dva dny.
Nakonec jsme se tam sešli celá parta. U dveří nám jakýsi štíplístek přetrhl vstupenky a šli jsme dovnitř. Náhle jsem začal spatřovat známé tváře. Nálada byla vynikající, jako by se komáři ženili. Ze všeho nejdřív jsem hledal to nejdůležitější, toaletu. Jelikož jsem byl tady v Lorci poprvé, připadal jsem si jako detektiv Patočka, neboť jsem neustále hledal mé kamarády a přitom jsem potkal snad už celý učitelský sbor. Nástup maturantů začal opravdu načas přesně. Při představování studentů létaly miliony přímo pod stropem sálu. Věřte mi, já tam taky něco hodil (5 Kč). Po famózním úvodu začala volná zábava, to byl ten pravý důvod k tanci a vzhůru do bezvědomí! Já se obvykle tímto heslem moc neřídím, ale dnes to byl prostě úlet, jak má vypadat. Na parketě se nám podařilo rozpohybovat velkého hada, který skákal podle rytmu písničky "Jede, jede mašinka", bylo to fantastické až na ty podupané lakýrky, které jsem si půjčil od staršího bratra. Kolem půlnoci byla atmosféra v plném proudu a my měli také něco vypito. Po stolech se válely prázdné skleničky, zátky od rychlých špuntů a sem tam nějaký ten student, zřejmě asi únava z tance.
Tato chvíle se pro mě stala osudnou, neboť pít alkohol na lačný žaludek, o tom jsem se přesvědčil na místě, není ta správná volba. Maturanti, studenti, kamarádi, rodiče, prarodiče a učitelé se náramně bavili, zatímco já se pomalu, ale jistě odebíral k již zmiňovanému důležitému místu. Tam jsem vykonal svou hygienickou potřebu, musel to být otřesný pohled. Věřte, pít už nikdy nebudu! Zbytek, tak pěkně rozjetého večera jsem strávil venku. Nejprve jsem si myslel, že pluji na nějaké lodi, ale postupem času jsem začal vnímat, jak mi čerstvé sněhové vločky padají na obličej. Nebojte se, kamarádi vědí, co s načatým večerem i beze mě.
Přísahám, že na takovéto akci mě už nikdo neuvidí, snad jen na mém vlastním "maturáku" za necelý rok. Už se těším.