Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Měl bys, měl bys, měl bys... Slovní spojení "měl bys" slyšel během dospívání snad každý z nás. Ale jaký faktor vede naše okolí k tomu, že nám chtějí ve výchově diktovat, co máme dělat? Je to snad silné nutkání usnadnit nám náš postup do světa dospělých? Nebo to snad dělají jen proto, aby nám mohli pomocí slov ukázat, jak skvěle a dokonale dokáží vyřešit každou situaci a každý problém? To se asi nikdy nedozvíme, ale nabízí se hned další otázka.
Proč dáváme "měl bys" ve výchově takovou váhu? Co takhle kdybychom to nějak změnili?

Otázek mnoho, ale odpovědi ze mne budete tahat jak z chlupaté deky, protože mi bylo řečeno, že bych měla psát poutavě, a proto bych měla udržet napětí až do konce.
Tímto prosím vás, pane nedočkavý, o chvilku strpení, já se ke svému cíli hned dostanu.
Jsem ještě totiž mladý a rozverný člověk a mé myšlenky neustále odbíhají, kam se jim zlíbí, i když jim říkám, že by měly myslet na "mělo by se".

Nyní se však pojďme vrátit k samotnému sloganu "mělo by se" a zaměňme ho za slovní spojení "mohlo by se".
Nezní to hned lépe? Člověk se rázem cítí více jako svobodný občan a ne jako pes, který musí poslouchat na každé sedni, lehni a musí šlapat jako hodinky.

"Mohl či mohla bys to vyřešit takto..." Věta, která by měla být při výchově používána častěji.
A víte proč? Nevíte? Tak já vám to tedy povím.
Důvod je prostý. Většina mladých lidí takovou radu prostě neposlechne a budou se řídit jen svojí hlavou. A nakonec si, jak říká moje babička, namlátí čumák.
A přesně to je nejlepší způsob výchovy.
Proto byste měli nechat "měl bys" stranou a měli byste sledovat své děti, jak naráží rychlostí překonávající rychlost japonského rychlovlaku Maglev přímo do zdi, ale pak se dokáží sami zvednout a poučit se z vlastních chyb, a to vše bez vašeho poroučení.
Nezní to skvěle?

Každopádně se pro vás nyní nabízí otázka, zda se mou radou budete řídit.
Měl bych, měl bych, měl bych, anebo spíše mohl bych? Záleží jen na vás.