Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když se řekne stravovací zařízení, tak to ještě tak hrozně nevypadá, neboť pod tímto pojmem se může skrývat ledasco. Mnoho lidí však zbystří, pokud se začne hovořit o školní jídelně. Existuje dokonce jedna jídelna, o které když se zmíníte před zasvěcenými jedinci, slabší povahy začnou omdlévat a ani ty silnější se neubrání projevu jisté slabosti, kterou jim pomyšlení na stravování v této instituci navozuje.
Vážení přátelé, ano - řeč je o naší školní jídelně, jídelně, kde se stravuje většina žactva i profesorstva našeho gymnázia. Je to zařízení pozoruhodné, zvenku působí jako každá jiná vývařovna a náhodný kolemjdoucí nemá šanci odhalit, co se děje uvnitř, ale my, strávníci této organizace, víme své...

Vše začíná již při příchodu do vestibulu, kde vás zpravidla praští přes nos nevábný zápach, linouc se - alespoň doufám - z blízkých toalet. Na nástěnce vždy visí jídelní lístek, v němž se můžete dočíst, co za "šmakuládu" je ten či onen den na programu. Oblíbenou hříčkou zdejšího personálu je nazývat jeden a tentýž pokrm hned několika názvy a zmást tak nepřítele (v tomto případě nebohé a hladové studenty), takže se například můžete dočíst, že se bude servírovat "holandský", "soukenický" či dokonce "mletý řízek" - vždy však jde o tentýž karbanátek nejistého původu, složení a chuti. Častým výtvorem je také hrachová kaše a čočka - ať už Magdina, na kyselo anebo po brněnsku. K těmto luštěninovým a tedy nanejvýš zdravým a na živiny bohatým pokrmům se váže také jeden zajímavý a dosud nevysvětlený přírodní úkaz, a to totiž, že kdykoli se v jídelně některý z nich podává, u všech okének rychlých občerstvení ve městě se stojí několikametrové až kilometrové fronty hladových školáků.

Když je však k obědu výjimečně něco poživatelného a vy si vystojíte dvacetiminutovou frontu k výdejnímu okénku, ještě nemáte zdaleka vyhráno, neboť i když jste skálopevně přesvědčeni, že jste si objednali řízek s bramborem, může se klidně stát, že dostanete cizrnu či fazolový hrnec, protože paní kuchařce to zrovna tak přijde pod ruku. V takovém případě však není nic ztraceno, svůj hlad můžete dosytosti uspokojit polévkou, která bývá zpravidla vyvařena z hadru na podlahu či ze staré onuce a která je k dostání v neomezeném množství.

Pravou zkoušku odvahy však podstoupíte, jestliže se rozhodnete jít si pro takzvaný "nášup" a vystavit se tak vražedným pohledům kuchařek. Pokud však vydržíte jejich kyselé pohledy a někdy i uštěpačné poznámky o nenasytnosti dnešní mládeže, bude vaše úsilí korunováno jedním knedlíkem či pár suchými bramborami.

Z nesčetných zážitků z jídelny stojí za zmíní zejména jedna příhoda, při níž jsme jednou se spolužáky pochybovali o kvalitě předloženého pokrmu a byli jsme při tom dopadeni paní kuchařkou, která pravila: "Ale kluci, co je to za ošklivé povídání, to jste ještě nikdy nejedli tejden starý jídlo?"

Zajímavé ale je, že se i přes všechny tyto strasti na každodenní oběd těšíme jako na smilování, neboť oproti chemii, biologii a dalším veskrze oblíbeným předmětům je to procházka růžovou zahradou!